10.11.1999
Hmmm, nemám rád podzim. Vrhá mě příliš do sebe, nejsem stabilní, občas se úplně zbytečně trápím. Ale jinak OK, minulý víkend byl druhý letošní sraz chartroomu 54 z Magea, hodně príma, nazval bych jej testem reakcí našich spoluobčanů:-) A jo. Jsou ready:)
Petr, kluk o kterém jsem psal posledně mě stále překvapuje, předkládá k pochopení události, o kterých jsem nikdy ani nepřemýšlel a teď se dějí, jsem jejich aktérem a cítím, jak se posouvám někam jinam, vnímám si víc svojí zaslepenosti a i když je to občas nepříjemné, nacházím v sobě špatnou interpretaci událostí. Konfrontace zajímavá. Baví mě čím dál víc, sehranost roste, jen ty jeho občasný výlety do McDonalda bych rád resetoval:-))) Ale jak mi napsala při jedné krizi dobrá přítelkyně - 'oprosti se od pocitu vlastnictví'... Funkční idea, navíc realizovatelná.
Těším se na Y2K, sice miluju techniku, ale též cítím, že mě svazuje, jenže oprostit se od ní je prakticky nemožné - pak se vrátíme do mechanického věku, místo blackboxů v počítačích budou opět krásná přehledná kolečka s viditelnými převody;-)
21.8.1999
Hmmm, a léto už sbírá poslední síly, dobře, budiž, ale je to škoda...:-) Ale jinak si troufnu konstatovat, že se vydařilo, nějakou zvláštní "náhodou" se mi totiž podařilo skvělýho kluka a tak bylo docela i jedno, zdali jsme náš čas trávili chvilku v Poličce a jezdili na cyklo-výlety nebo u mě v Hradci, na písáku, s přáteli, u našich... Minulý víkend jsme taky byli za COFíkem na Balatonu, prostě nádhera a pohodička, sice na muziku jsem ani nesáhl, ale po letech hledání s bezvýznamnými úspěchy se touhy naplnily, myslím, že mohu na okamžik své hezké hračky opustit. Ale vlastně ne tak docela, jelikož naše zájmy se docela liší, předáváme si naše "rozumy", on už třeba umí zahrát na Kurzweila svoji první skladbičku a já zase pokážu poznat a pojmenovat několik rostlin a stromů...:-) Ještě add COF - stává se z něj jeden z mých nejlepších přátel, jaká proměna od počátku, kdy jsme vlastně byli rivalové...mnoho lidí, které mám rád, jsem poznal díky internetu, virtualita se přesunula do reálna a občas ji příjemně doplňuje. Nějaké věci raději řeším/rozebírám osobně, u jiných dám přednost mailu nebo chatu, připadám se tak obohacen a další rozměr komunikace. Třeba takovým Psionem na pláži se dají přenášet myšlenky verbálně zcela nesdělitelné...ale to až jindy:-).
Hezký den!
24.5.1999
Docela jistě se blíží léto, začátkem května jsem udělal totální upgrade těchto stránek, graficky už bylo načase, funkčně jsem taky provedl nějaké změny, snad přispějí k lepší orientaci
a jednoznačnějšímu členění kategorií informací.
Koukám, že první zápis do této části byl před dvěma roky a čtyřmi dny, zajímavé, můj život se od té doby změnil velmi značně, ale ještě není čas na analýzu, už jednou jsem se v tomto směru spletl, velmi, velmi...
Před pár dny jsem prožil další zajímavou konfrontaci s jednoduchou variabilitou bytí/nebytí, byl jsem účastníkem autonehody, když jsem posléze vylézal z vraku auta, přišlo mi až zarážející, jak rychle se celá akce odehrála,
jaké jsem měl štěstí, že zranění byla jen lehká. Někdy si namlouvám, že mi na životě nezáleží, že není důvod dohrát tu hru do přirozeného konce, ale tenkrát jsem děkoval Bohu nebo komusi za to, že jsem v pohodě a můžu být členem desítek společenství,
která mi dávají informace, pocit potřebnosti a sounáležitosti.
Ještě předtím jsme byli s COFem a Tomem na Duhovém festivalu v Karlových Varech, jakýchsi českých gay pride days, moc hezká akce, rád na ni vzpomínám, ta otevřenost mě hrozně přitahuje,
často musím bojovat s pocitem, že život není gay klub, že i když si z lidí mnoho nedělám, měl bych dodržovat určité konvence. Byla tam dvojice tak šestnáctiletých kluků, zpočátku se báli nějak se veřejně profilovat, ale po průvodu už šel ostych stranou, když jsem je pak potkal v průběhu dne
ve městě, držíce se za ruce, na vteřinu jsem byl zpět v Amsterdamu a na pár okamžiků v době před osmi lety, kdy jsem prožil coming-outové jaro, poslouchal Oceán a byl připraven na první kontakt s tolik chtěným a neznámým... Jo, jo. Zajímavé je, že přes určité zkušenosti jsem ještě neztratil prvotní ideály,
jako bych jim snad věřil ještě víc a byl přesvědčen o své pravdě nebo spíš snech. Uvidíme...
26.3.1999
Dneska bylo úžasný jarní den, obloha bez mráčku a slunce svítilo s krásnou silou, seděl jsem chvíli na pěší zóně, pozoroval kolem kráčející lidi, všichni se usmívali, proudila z nich radostná energie, nedokázal bych si v tu chvíli představit nic krásnějšího...
16.1.1999
Před pár dny jsem dokončil po předlouhých čtyřech letech nové album, jmenuje se 2020. Cítím se hned trochu volnější, poslední týdny jsem pracoval
jen na tomto projektu. Což je dobře, jen nyní přemýšlím, co dál. Chtěl bych experimentovat, hrát si, zkoumat. Nebaví mě prodírat se znova a znova již objeveným, možná, že vyměním některé nástroje, možná znovu probudím "živou" tvorbu nebo se naučím hrát na další hudební nástroj. Před tím se ale rozhodně pokusím 2020 trochu medializovat,
nabídnu jej některým firmám nebo si zřídím vlastní vydavatelství a vydám jej oficiálně vlastním nákladem. Uvidím. Ale "v šuplíku" zůstat nesmí, byla by to velká škoda.
Nebo třeba přizpůsobím život tak, aby se tam našel prostor i pro někoho jiného. Zatím není a rovněž není ani v 99 vteřinách ze sta vyžadován. Možná proto jsem poslední dobou tak "v pohodě",
různé vztahy mi většinou nepůsobily dlouhodobé potěšení. Začíná být egocentrik, uvědomuji si to, zároveň ale nevidím nyní jinou cestu - v kom jiném bych už měl hledat oporu než v sobě?
Ale ne, asi bych si přál vyměnit život poustevníka za partnerské soužití, jenže ještě k tomu není vhodná příležitost, doba, nebo postavení hvězd není nakloněno :-) Nebo je laťka nastavena příliš vysoko... Ale naštěstí
mám několik dobrých přátel, jezdíme na skvělé taneční party, kde se mi vždycky stává taková divná věc - třeba se mi někdo líbí, ale seznamovat se mi nechce, úplně mi stačí vnímat muziku a společnost lidí, jsem šťastný
a nadmíru spokojený. Zrovna včera, jeden okamžik jsem cítil tolik nějaké pozitivní energie, nevěděl jsem už co mám dělat, abych ji vyjádřil, byl jsme maximálně plný radostí. Tak jsem skákal, usmíval se a bylo to moc fajn.