Vždycky mě bavilo fotit. Lidi, okolí, okamžiky. Nehraju si na na umělce, prostě mě to jenom baví. Zkoušel jsem kameru, příjemnou D8-čku v době, kdy se digi teprve vynořovalo. Experimetovali jsme, určité ambice by se daly najít. Ale video mě neuchvátilo. Hlavně je to hrozně práce, přehrávání a editace trvá násobně déle něž u fotek. Takže jsem zůstal věrný fotografii:-) Ovšem až se vylepší technologie, možná se k pohyblivým obrázkům vrátím (edit 2017: ne, to už si nemyslím..:))
Jako malej jsem začínal na klasických aparátech dětí, ruské Lomo a dvouoká zrcadlovka na formát 6x6 po dědečkovi. Pak jsem dostal jednoduchý foťák z asijské produkce, fixfokus s bleskem, tenkrát věcí nevídanou. To jsem chodil ještě na základku, desítky filmů, černobílá fotka za korunu, dnes to má možno mírnou historickou hodnotu:-)
Dospívání a první lásky znovuobnovily zájem o zachycování krásy, půjčená Yashica, jednooká zrcadlovku na kinofilm s fantasticky světelným objektivem a vestavěným expozimetrem, fotila výborně. Pomalu jsem si začal všímat technické kvality snímků, dokumentární složka zůstavala, ale nebyla jediná, přidaly se další aspekty, jak a proč.
Díky fotografii jsem se naučil více koukat kolem sebe a i když nemám aparát u sebe, v hlavě probíhá autokompozice snímku, v duchu si říkám, jak bych to vyfotil a je mi líto, že právě v tu chvíli nemůžu. Ovšem tento trend získává na důležitosti až po opuštění kompaktů - nenásilně mě k němu nutil Nikon a pak zrcadlovka od Olympusu, to je fotoaparát - imaginátor. Předchozí automaty byly taky prima, ale spíš probouzely fotokonzumenta, cvakače. Probouzení pokračovalo přes různé Olympusí zrcadlovky s celou řadu objektivů, následované mirroless stejné značky, až jsem zakotvil u Sony a jeho full frame mirrorless, kde se mi podařilo nalézt momentální symetrii mých potřeb.
Fotostroje aneb od roku digijedna do současnosti:
A přišel zázrak. Digitální fotografie. Jakožto zavilému technokratovi se nedalo nevyslyšet volání svobody obrazu, bez čekání a cenzury ve fotolabech. A tak přišla v roce 1998 Sony Mavica FD7. Rozlišení VGA, 640 x 480 bodů, baterie InfoLithium, skoro kilo živé váhy, ale především zápis na diskety, kam se vešlo cca 50 snímků (paměťový karty tenkrát stály nehorázně hodně) a desetinásobný optický zoom. Objektiv přístroje evidentně pocházel z videokamer, Mavica neměla průhledový hledáček, jenom poměrně hrubý LCD zobrazovač, ovšem vypadala exkluzivně, hodně vydržela a díky disketám byla hodně praktická. Trochu mě štvala velká komprese JPG formátu, konkurenční foťáky se stejným rozlišením měly obrázky často hezčí. Nicméně prvotina v podobě Mavicy byl dobrý začátek.
   |
- takhle fotí Mavica (bez editace, rozlišení 640x480, jediné nastavení komprese, fotky kolem 70kB). |
Ovšem digitální doba jde neudržitelně kupředu, rozlišení a kvalita snímků se neustále zvyšuje. O dva roky později jsem Mavicu vyměnil za Canon S10, sympatický dvoumegový přístroj v kovovém pouzdře, snadno přenosný. Obrazové výsledky předčily očekávání, výtisky na A4 byly v pohodě, při dobré konstelaci hvězd i A3 bylo koukatelný. 
S10ka měla průhledový hledáček, lehce zkreslující, ale použitelný, snadné ovládání, přisvětlování pro ostření (červený zřejmě laser, s výhodou se dal používat při slepém focení, kam dopadlo červené světlo, tam byl namířen objektiv), tři módy JPG komprese, přičemž na střední jsem nafotil 99% fotek z celkového počtu asi 25tisíc s výbornými výsledky. Kdyby se mi nerozbil, asi bych si s ním vystačil na dýl, dvoumegový aparát je pro běžné focení zcela dostačující, oceňoval jsem hlavně mobilitu, nízkou váhu a mechanické provedení. Jednou ve Francii se mi ho pokoušeli ukrást, Canon letěl asi čtyři metry vzduchem, spadl na zem, oddělil se kryt na baterku a CF kartu, trochu se prohnula zadní hliníková část krytu, ale aparát fotil pořád dál, nic mu nevadilo. Trochu slabší byly baterky, po dvou letech používání vydržely asi 100 fotek bez displeje a blesku, s nima tak 20. Mimochodem, Canonem jsem nafotil většinu průvodců na 004ce a ilustrační fotky, které se zobrazují na tomto webu.
   |
- takhle fotí S10ka (bez editace, rozlišení 1600x1200, střední komprese, fotky kolem 600kB). |
A léto 2002. Canon vypovídá službu, ovšem nejedná se chybu výrobce. Uvažuju nad Canonem IXUS, je malý, skladný, pohotový. Ale pořád přemýšlím, když už inovaci, tak se přece nevrátím několik let nazpátek. Proklikávám spoustu webů, čtu recenze a do rodiny přichází Nikon Coolpix 4500. 4tyřmegový kompakt s otočným tělem z magnéziové slitiny, LiOn baterií a CF kartou, kterou jsem u nového aparátu považoval za podmínku. Jinak by volba možná padla na Sony P9 nebo S85...
Nikon mě překvapil. Příjemně. Ani ne ostrostí, samozřejmě, že předčí S10ku, ale hi-end mezi čtyřmegáči to není, maličko nestíhá optika, chtělo by to větší průměr objektivu. Pak by ale přístroj nemohl být tak příjemně kompaktní. Prostě něco za něco, tak to bývá:-) Nikon má ale velmi dobré barevné podání, velkou hloubku ostrosti a fotky z něj vypadají prostě přirozeně a většinou velmi dobře.
Zpočátku jsem musel pročíst manuál, ovládání je natolik odlišné od přístrojů, které znám, že to jinak nešlo. 
Varianty plný automat, 16 předvoleb pro nejrůznější aplikace příjemně doplňují 3 uživatelská nastavení, kde se člověk může spolehnout na automat, focení s prioritou clony nebo času a plný manuál, včetně nastavení vzdálenosti, které je ale trochu netransparentní. SW možnosti podpořuje funkční hardware, čtyřnásobný zoom, možnost použití předsádek a podobných srandiček na závitu 28mm. Také citlivost snímače může být až 800ISO, maximální čas 5minut, dokoupitelný dálkový ovladač přes USB foťáku dokáže časosběrné snímání a prostě se s ním dá hezky vyhrát, experimentovat. Pomáhá tomu i neuvěřitelné makro od 2cm, které funguje už trochu jako mikroskop, pořizování těchto fotek dává značný prostor fantazii.
Později: Nikona jsem už podrobil pár testíkům, fotí perfektně. Dokonce můj kamarád, dlouholetý fotograf na klasiku, vybavený poloprofi tělem a sadou objektivů, po shlédnutí našich fotek z dovolené se zatvářil zkroušeně a prohlásil, že 'takový fotky prostě neudělá'. To bylo poprvé, zatím se výsledkům mé digitální fotografie na bývalých strojích jenom smál. Takže takhle to je:-)
   |
- takhle fotí Coolpix 4500 (bez editace, rozlišení 2272x1704, střední komprese, fotky kolem 800kB). |
Co mi ale chybělo, byl širokoúhlý pohled na svět, s minimem objektivu 35mm (přepočtěno na kinofilm), se např. v interiéru moc fotek neudělá, všechno je moc blízko. Přemýšlel jsem chvíli o předsádkách od Kenka, ovšem dostupnost v našem regionu byla špatná, vyzkoušel jsem Soligor s odpudivými výsledky a nakonec se oklikou vrátil k firemní značce. Předsádka Nikon WC-E24, postavená na závit 28mm a implicitně určená pro řadu Coolpix 9xx a 4500, měla z testovaných nejlepší obraz, pěkný kontrast. Ohnisko se znásobí koeficientem 0,66, takže se s 4500kou dostanu na 23mm (přepočteno na kinofilm) a to pro většinu aplikací stačí. Je sice vidět soudkovité zkreslení, ale v případě potřeby není problém fotku ve Photoshopu srovnat. Taky se trochu rozostří okraje, přesto se možnosti fotoaparátu posouvají mnohem výš.
   |
- takhle fotí Coolpix 4500 s předsádkou WC-E24 (bez editace, rozlišení 2272x1704, střední komprese, fotky kolem 800kB). |
Ale Péťa chtěl něco, co by si dal do kapsy, mohl s tím chodit všude, primární parametry pro volbu tedy byly velikost a váha. A taky rozumná cena. Pak někde viděl na obrázku Mustek GSmart Mini 2 a bylo rozhodnuto:-) Když jsem ho potom viděl ve skutečnosti, musel jsem se smát, je opravdu hrozně roztomilej.
Co umí? No, asi to není opravdový foťák, je to spíš obrazový záznamníček. Ale na takový je solidně vybaven: CMOS senzor 1,3 Mpx (fotky v nativním rozlišení 1280 x 960 bodů), integrovaná RAM 16 MB (stačí pro cca 50 fotek v 1,3 Mpx rozlišení), LiOn baterie, nabíjitelná přes USB (vydrží cca 100 fotek), automatický čas, ruční nastavení vzdálenosti, průhledový hledáček (ale jen velmi přibližný), informační display LCD s nastaveným režimem snímání a zbylým místem v paměti. Přístroj může fungovat i jako web kamerka a umí i video sekvence.
Co od něj čekat? Obrazové výsledky jsou překvapující. Objektiv má dvě polohy nastavení, jednu macro, kdy ostří cca od 20 do 50 cm a druhou nekonečno, kdy by měl být ostrý výsledek cca od metru do nekonečna. Bohužel to není pravda, v tomto módu nastavení jsou nejlepší fotky tak na pěti metrech, nekonečno je rozmazané. S tímto problémem se ale setkali i jiní uživatelé a jeho řešení popsal Jeník na své stránce o tunningu Musteku. V podstatě jde o přemístění zarážky na objektivu na jiné místo podle konkrétního kusu. Potom jsou fotky i na nekonečno dobré. Přesto Mustek moc nezvládá velké jasové rozdíly a potřebuje pro rozumný výsledek dost světla. Nemá blesk, čímž fotky v interiéru nic moc. To vše ale vyvažuje excelentní velikost 69 x 47 x 11mm spolu s váhou 40g. Navíc výsledky jsou mnohem lepší, než třeba z foťáků u mobilů. Prostě jako obrazový zápisník a roztomilá hračka za 2,5t (srpen 2002) perfektní.
   |
- takhle fotí GSmart Mini2 (po tunnigu objektivu, bez editace, rozlišení 1280x960, jediné nastavení komprese, fotky kolem 400kB). |
V létě 2004 Mustek dostává nástupce, vývoj jde kupředu a miniaturní rozměry i váhu, které jsou pro Péťu opět parametr číslo 1:-), může mít i dokonalejší aparát. Vyhrává Casio Exilim Z3, držitel ceny EISA za rok 2003. Třímegapixel velikosti kreditní karty, tloušťky 20 mm a váhy 125g, což jsou na celokovový fotoaparát velmi zajímavé hodnoty. I přes minimální tloušťku má třínasobný optický zoom, při zasunutí objektivu se prostřední část čoček vychýlí mimo jeho osu, aby se do malé krabičky vůbec vešel. 
S tímto řešením přišel Pentax u modelu OptioS a Exilim Z3 používá úplně stejný objektiv. Makro (další parametr pro výběr) zvládá od 6cm. Zadní části dominuje 2" display a opět kovové ovládací prvky. Celkově je Exilim zpracován naprosto perfektně, do nejmenšího detailu. Zápis fotografií je buď na vestavěnou 10MB pamět nebo SD kartu. Umí pochopitelně u video, v rozlišení 320x240. Exilim nemá výstup na TV ani normální USB, zato je ve spodní části konektor pro kolébku, ve které se nabíjí a přenáší přes ni fotografie do počítače (USB 1.1). Zvláštností je ještě budík, přehled časových pásem a příjemný kalendářní přehled uložených fotografií.
Otazníky, které mohou vzbudit miniaturní rozměry Exilimu, se brzy rozptýlí při práci s ním. Fotograf má k dispozici 21 přednastavených režimů i s nápovědou, k čemu se hodí a co bude fotoaparát dělat, 3 režimy si může uložit, ev. zaplnout plně automatický mód. Manuální režim ani prioritu času/clony zde nenajdete. Ručně se ale dá ostřit, při namáčknutí se na dobře čitelném displeji ukáže clona/čas i živý histogram. Velmi překvapí rychlost a pohotovost, od zapnutí je schopný fotit za necelé tři vteřiny a zpoždění spouště je neznatelné. Baterie je subminiaturní Li-On a zvládne kolem 200 fotek přes display s občasným bleskem - opět slušný výsledek.
Jak tedy? Coolpix4500 fotí líp, je těžkopádnější a pomalejší, Exilim má zase malý průměr snímacího čipu, takže některé fotky mohou působit zašumělým dojmem, ale schová do každé kapsy a dokáže být ideálním každodenním společníkem pro uživatele, který ocení jeho exkluzivní provedení.
   |
- takhle fotí Exilim Z3 (automatický režim, plné rozlišení 2048x1536, prostřední komprese, velikost fotek kolem 1100 kB) |
Léto 2005 (ano, foťáky kupuju vždycky v létě:-) - líbilo by se mi moct nosit foťák pořád s sebou, ale aby nepřekážel, nezapomínal jsem na něj. A ani nemusí fotit jako zrcadlovka se super objektivem, stačí takový obrazový záznamníček. Navíc starý mobil SE 610 by potřeboval vyměnit... - jistě je jasné, kam mířím. Fotící mobily udělaly v posledním roce úžasný pokrok, 
už to není barevná šmouha jako ze zmiňovaný 610ky, ale vcelku použitelný výstup, který třeba pro webový aplikace úplně stačí. Pro Sony Ericsson mám slabost, ve fotovýstupu podle mě navíc model 750 nemá v současný době konkurenci, proč se nestavit v T-Mobile a nepořídit jejich model D750i. Od K-řady se liší jenom layoutem, který vychází z walkmanu W800... ale tohle není stať o mobilech, jak se s ním tedy fotí?
Jde to překvapivě snadno. Stačí odsunout zadní krytku objektivu, foťák se automaticky aktivuje, otočit aparátek na výšku a spoušť je přímo na ukazováčku. Má dva dorazy, stejně jako u dospělých fotoaparátu, první zaostří a přidrží expozici, druhý exponuje. 750 disponuje autofokusem, kterému to sice trvá (někdy i 2 vteřiny), ale i díky němu výsledek jednoznačně předčí výstupy z fixfocus aparátů. Snímací CMOS čip má 2 megapixely a líbí se mu hlavně tam, kde je hodně světla. Kde není, tam přepne ISO a na fotkách jsou pak šumové linky, jak to u levných CMOS čipů bývá. 
Občas pomůže vestavěný "blesk" ze svou supersvítivých LED, který se dá použít i jako příruční lampička. Dá se aktivovat noční režim (delší expozice), makro (od 5 cm), samospoušť, přepnout foťák do režimu méně použitelné videokamery, ručně ovlivnit nastavení bílé nebo upravit velikost fotek (2megový snímek SMSkou pošlete obtížně). Fotky se nahrávají buď do interní paměti mobilu (asi 30MB) nebo na MemoryStick, který je v příslušenství o velikosti 64MB a vejde se na něj kolem 120 fotek. Přehrát fotku jinam jde přes IrDA, Bluetooth nebo nejrychleji přes dodávaný USB kabel, kdy po nahrání driverů se karta mobilu objeví ve správci souborů jako další disková jednotka.
A praxe? Pohotovost a možnost opravdu fotit kdykoliv je euforizující. Od možnosti vyfotit si v obchodě výrobek i s cenou a typem a doma jej před koupí prostudovat na netu, přes rychlé okopírování stránky z knížky v knihovně (A4 je čitelná), sejmutí slajdu na školení či prezentaci, po focení kamarádů večer na akci. Dokumentace, momentky. Venku jsou fotky dobrý, kopie textů čitelný, písmena se neslévají. Problémy jsou pochopitelně krajinky, působí zašuměle a kontrastní předměty (třeba výrazně osvětlené automobily na IAA nebylo možné rozumně zachytit). Celkový pocit je ale výborný, tisk v pohlednicovém formátu ucházející a musím se přiznat, ze CP4500 s sebou beru jenom když chci mít opravdu pěkný fotky. Na zbytek mi mobil stačí.
   |
- takhle fotí Sony Ericsson D750i (automatický režim, plné rozlišení 1632x1224, nejlepší komprese, velikost fotek kolem 500 kB) |
2005 edit: Kamarádi si myslí, že jsem zešílel, kam zmizel komfort a přenositelnost, proč si kupuji něco, co bez tašky prostě neodnesu a pod bundu nebo do kapsy to taky neschovám... Změna je ale život a tak koncem roku Nikon 4500 střídá jednooká digitální zrcadlovka Olympus E-500. 
Ve verzi doublezoom kit, tzn. že v balení jsou hned dva objektivy, jeden s rozsahem 14-45mm a druhý 40-150mm, přičemž je nutné započítat 2x zvětšení při poměru ke kinofilmu. Přidává se ještě systémový blesk FL-36 a dlouho na sebe nenechává čekat redukce E-system > M42 a k ní vzápětí tři výborné objektivy na závit M42 z bývalé východoevropské provenience, včetně dvoukilové 300mm, která je vlastně na E-500 600mm.
Ale proč to všechno? Prostě se mi zastesklo po kvalitě a radosti z focení, kterou mi kdysi přinášela analogová Yashica, DSLR jsem vždycky chtěl a zrovna se naskytla ta pravá chvíle. Svět za zrcadlem je fantastický, skoro mi je i líto, že jsem odolával tak dlouho. Ruční ostření, ruční zoom, kontrola hloubky ostrosti, všechno v mžiku, žádné čekání. Teď už není na co se vymlouvat, výsledky záleží jen a pouze na fotografovi, uživateli. A nové objevování a hledání mě baví. Jak mě kdysi Nikon inspiroval, E-500 jde ještě dál, učím se dívat a přemýšlet, získané postupy mi i kupodivu zůstavají v hlavě.
Samozřejmě neberu Olympus s sebou všude, absolvuji různé fotografické výlety a procházky, už se nemůžu dočkat, až skončí zima a budou ještě častější, s definovaným cílem. Většinu snímků sice fotím do jpg, ale občas si zkusím i následně editovatelný RAW, tady se práce oproti kompaktům liší ještě víc, z počítače se stává temná komora.
Olympus E-500 není profi přístroj s kovovým tělem, je to zrcadlovka pro "poučené" amatéry, nicméně splňuje většinu potřeb a některé i překonává. Snímací CCD čip z 8 megapixely je formátu 3/4, je menší než u jiných zrcadlovek, což s sebou nese trochu vyšší úroveň šumu při ISO nad 400, na druhou stranu optika nemusí být tak těžká a produžovací 2-násobný faktor dává šance hledačům úzkého ohniska. Unikátní je ultrazvukový antiprachový čistič na čipu, není potřeba obávat se zrnek prachu na fotografiích. Výborná je rychlost přenosu dat mezi foťákem a kartou, na rychlejší CF-ka lze fotit nonstop 3sn/s v plném rozlišení do zaplnění karty. Proti tomu je anachronismem USB 1. generace pro připojení k počítači - i nejlevnější čtečka karet přes USB 2 je rychlejší.
Poměrně děsivé jsou ceny lepších objektivů od Olympusu, ale základní v setu jsou dobré a konkurenci v dané kategorii takřka deklasují, ovšem třeba širší široký úhel než poskyje seťák v případě 28mm po přepočtu, znamená investici přesahující cenu celého kitu. To je dle mého názoru asi největší omezení 3/4 E-systému, ale zdá se, že se blýská na časy, Sigma ohlásila výrobu několika objektivů, do rodiny 3/4 se přidává Panasonic s Leicou, tak si snad jednou pořádný širokáč budu moct pořídit. Zajímavým řešením objektivové nouze je používání pevných skel na závitu M42. Jde o starší skla, které používala třeba Praktica, Zenit, Yashicy nebo Pentaxy. A některé z nich s úctou obstojí i v digitální době, mají často masivní konstrukci a perfektní kresbu. Zrovna zde se ale optické vlastnosti liší kus od kusu, typ nebo značka je pouze nápověda, rozhodně doporučuji před koupí vyzkoušet. Samozřejmě že ostření je manuální, ale čas si už E-500 podle světla dopadajícího na snímač spočítá sám. Pracuje se mi s nimi dobře, ovládání je intuitivní a foťák navíc vypadá výborně retro:-)
Přes nebundlovaný SW Olympus Studio se dá E-500 ovládat dálkově z počítače, zvládá časosběrné snímání i úpravu všech nastavení, fotky se nenahrávají v tomto režimu na kartu, ale rovnou se stahují. Což je zajímavá utilita, použitelná pro spoustu aplikací.
Facitem je uspokojení a radost, zrcadlovka byla dobrá volba a už se těším na výstupy při cestách za poznáním.
Tentokrát nebudu přidávat ukázkové snímky, od toho je zde fotogalerie, kde většina fotek je právě z E-500.
2008 edit: V létě jsem udělal upgrade a protože spokojenost s Olympusem přetrvala, zvolil jsem další z jejich modelů, zrcadlovku E510 a to pouze tělo. Oproti E500 nabízí stabilizaci čipu a živý náhled, je zde taky marginální růst počtu bodů na snímači, z 8 Mpx na 10 Mpx. Ovládání podobné, tělo trochu narostlo a ještě lépe se drží. Už má na kontě přes 3t. fotek a mám z něj radost. Jako sklo teď hlavně používám objektiv vyšší třídy, Zuiko digital ZD1454, což je 28-108 mm / F2,8-3,5. Kreslí skvěle, na váhu, která je dvojnásobná oproti základnímu seťáku, jsme si zvykl, tento setup mě baví. Na telesnímky mi zbyl E4015 z původního doublezoomu, rád taky fotím pevnou padesátkou Zeiss Pancolar s redukcí na závit M42.
Na tahání na kolo nebo nefotografické trasy je to ale předimenzované, tam zaskakuje Ricoh Caplio GX100 z Tokia, což je hodně sympatický kompakt s výborným objektivem 24-72 / F2,4-4,5, 10Mpx, černým kovovým tělem a ovládáním, které velmi odpovídá práci se zrcadlovkou. 
Samozřejmostí jsou manuální režimy, bonusem dva rollery a sáňky pro blesk. Obrazová kvalita je samozřejmě horší než u E510, zvlášť na vyšším ISU, ale i tak imho představuje špičku kapesních aparátů, zvlášť s přihlédnutím k širokému objektivu.
Mobilem fotím jen zřídka, přesto je má vestavěný aparát mocný rozhodovací činitel. Po Eriku o pár odstavců výše jsem chvíli měl Samsung D900i s 3MPx foťákem s autofocusem, za světla to šlo, ale co se týče pocitu ze snímku, tak Erik byl lepší. Teď používám komunikátor HP iPAQ 914c, rovněž 3Mpx a AF, fotí sice lépe než Samsung, ale pořád to žádná slava není;) Má navíc funkci jako kdysi Mustek - rychlost odečítání bodů z čipu je pomalá, tj. rychle se pohybující předměty jsou šikmé. Stejně tak, když se pri expozici mobilem pohne. No jo, ještě to chvilku potrvá;)
05/2012 edit: Olympus mě zlobí. Tedy přístup firmy. Veškerá invence je zaměřena na přístroje řady PEN, což je sice pěkné, ale fotit přes displej nebo digihledáček není úplně ono. Navíc používají patice micro 4:3, která je kompatibilní s původními skly jen přes redukci. Uvidíme, co bude dál. 
Pro jistotu jsem pořídil jeden z posledních vyšších modelů těla pro původní 4:3 řadu, E-30. Je to zajímavý posun oproti jinak skvělé E510, větší, těžší, spousta ovládacích prvků, nastavitelné prakticky cokoliv. Líbí, hlavně nový 12 MPx senzor s mnohem lepším dynamickým rozsahem, pak horní displej, dvě kolečka, grip a výrazně lepší hledáček a doufám, že s ní vydržím do příchodu E-40 nebo něčeho takového;)
Z objektivů používám:
- Olympus ZUIKO 14-54 mm F 2,8-3,5 EZ-1454 - univerzální záklaďák bytelné konstrukce, skvělé kresby a solidní světelnosti
- Olympus ZUIKO 9-18 mm F 4-5,6 ED EZ-0918 - příjemný širokáč, lehký, s kvalitní optikou
- Olympus ZUIKO 40-150 mm F 3,5-4,5 ED ZD-4050 - první generace setového teleobjektivu, velmi použitelné
- Olympus ZUIKO 35 mm F 3,5 EM-3535 - pevný makro objektiv, výborný bokeh
- Carl Zeiss Pancolar M42 50 mm F 1,8 - manuální padesátka na M42 redukci, prima odschool;)
- Fuji Fujinon M42 50 mm F 2,8 - další padesátka s trochu jinou barevností
Caplio GX100 jsem vyměnil za následníka, GF200, parametry i design velmi podobné. Změna je nový 12MPx senzor, lepší displej a lépe zvládnutá práce s barvami - stovka táhla trochu do červena. Tento aparátek mám moc rád.
A poslední, mobilní, změna se odehrála asi před rokem a půl. Iphone 4 se už jako efektivní fotozápisník dá využít, občas se nějaká fotka z něj objeví i v galerii (např zde). Kvalita snímků je na použitou platformu fajn, super je GPS tag u každého snímků, člověk přesně ví, kde snímek pořídil. Benefit je i rychlý přístup k fotoaplikaci, takhle nějak to má vypadat a těším se na další vlaštovky.
05/2013 edit: Místo Ricohu nahradil Panasonic GX1, ne o moc větši kompaktík s výměnnými objektivy ve formátu mikro 4/3. Dlouho jsem zvažoval, zda-li tuto platformu podpořit, ale nakonec kompatibilita se stávajícími objektivy pro 4/3 (přes redukci MMF3) a výborný výběr optiky mě přesvědčil. 
Kupoval jsem ho v Kyotu, smířen s japonským menu, které se ale povedlo doma přehrát hacknutým firmware se všemi dostupnými jazyky, takže už zobrazuje latinku a dokonce hovoří česky;) A je to moc příjemný stroj, 16MPx čip je zase lepší než ten, který mám v E30, ergonomie je i díky rolleru a dotykovému displeji slušná. Jediné, co chybělo, byl hledáček, ale model LVF2 s 1,4MPx se ukázal být jako použitelný. Kovové tělo působí masivně, mohlo by to chvilku vydržet. Stejně je neuvěřitelný poměr velikost/výkon; s nasazeným pancacem se vejde do kapsy kalhot a výsledek je lepší než z E-30. Tak uvidímě, co dál. S malými pevnými skly mi to dává hodně smysl.
4/2014 edit: A je to. Na jaře jsem si osahal nový Olympus OM-D E-M10 a něco jako láska na první pohled se objevilo. Krásné malé tělo, s digitálním, ale velmi použitelným hledáčkem, dvě kolečka na editaci parametrů, skvělý obrazový výkon. 
Prostě se nedalo odolat. Předchozí rok mě ubezpečil, že mohu v klidu žít s tímto typem přístroje, takže zrcadlovka E-30 a všechny objektivy 4:3 už mají nového majitele, to samé Panasonic GX-1.
S E-10 jsem už nafotil spoustu snímků, vyhovuje mi velmi, vestavěné WiFi není jen na parádu, ale pro dálkové ovládání foťáku nebo přesun fotek do smartphonu se vážně hodí. Takže, abych to uzavřel, skočil jsem Olympusu na špek a koupil celou novou fotovýbavu. Tomu říkám obchodní strategie;) Ale všechno potřebné na výlet se to vejde do malé brašničky k připnutí na pásek... takže ok;)
Objektivy pro m4/3 nyní čítají tyto kousky:
- Panasonic G Vario 12-32/F3,5-5,6 - skládací ultraminiaturní zoom, na cestování super
- Panasonic 14mm/F2,5 - miniaturní prime, pancace, moc fajn široký úhel
- Panasonic 20mm/F1,7 - základní prime, pancace, malý světelný objektiv pro každodenní použití
- Holga 25mm/F8 - plasťák s plastovou čočkou a šílenou vinětací pro Lomo-like snímky;)
- Olympus 9-18mm/F4-5,6 - ultrawide, maličké, docela ostré, baví
- Olympus 12-40mm/F2,8 - nejlepší základní zoom, parádní optika, docela macek
- Olympus 45mm/F1,8 - portrétní prime, skvělá optika, hrátky s hloubkou ostrosti
4/2015 edit: Trochu jsem zešílel. Prodal jsem část olympusí výbavy, že ji nahradím vyššími kousky. Ale tu mě napadlo, že takhle blízko jsem výměně platformy ještě nikdy nebyl. Takže výprodej zařízení pokračoval, až jsem se zbavil úplně všeho a měl před sebou čistý stůl. A když už, tak už. Vítězem se pro nadcházející čas stává Sony A7. Velikostně stejný jako Oly OMD M-1, ale full frame. Chybí sice stabilizace čipu, customizace tlačítek a točítek je slabší než u Olyho, ovšem obrazové výstupy jsou skutečně super. Jak jsem příznivce 4:3 formátu, tak tohle je prostě jinde. Ostrost, barvy, like 3D snímky, hrátky s hloubkou ostrosti. Trochu za problém vidím dostupnost nativních objektivů. Jsou poměrně veliké, není jich moc a cenově se nepodbízí. To je ta daň, prostě. Ale z porfolia jsem si vybral a těším se, až bude nějaká pevná cca 20mm (edit už jich je spousta, vyhrála to 15ka Voigtlander).
4/2017 edit: A7 je pořád super. Dospěl jsem do stavu, kdy nemám skoro žádné zoomy nebo je používám jen pro speciální aplikace (ale napočítal bych je na prstech). Na výlety vozím většinou 15ku Voigtlander pro divnější pohledy a k tomu 50ku Loxii (ta je naprosto úžasná, charakterní, parádní barvy, krásné ovládání...) a s tím si vystačím. Nebo jen 35ku Zeiss, tou se dá nafotit moc pěkný výlet. Nedovedu si představit, že bych se vláčel se zrcadlovou, neřkuli baťohem s objektivy. A když pak vidím výstupy, nic mi ke štěstí nechybí. Časem pravděpodobně koupím následníka, ale přechod na jinou platformu... to vůbec neplánuji.
- Voigtlander 15/F5,6 E-mount - superširokáč
Voigtlander 21/F4 - maličký M-bajonet objektiv, trochu optických vad, ale charakterní, našla se lepší náhrada:)Sony FE 28/F2 - příjemná a lehká 28ka, ale charakterem nic moc- Sony Zeiss 35/F2,8 - můj nejoblíbenější:), nejmenší nativní objektiv pro E-mount fullframe
- Zeiss Loxia 50/F2 - padesátka, do které jsem se zamiloval...:)
Sony Zeiss 55/F1,8 - portrétní, ostrý jak břitva, ale nějak nebavil- Sony Zeiss 16-35/F4 - širokáč pro každý den, velký a těžký zoom, skvělé sklo, ale kvůli velikosti a váze jsem ho skoro nepoužíval... ale od 9/2024 to zkusím znovu:)
- Sony 28-70 - bundle zoom k A7, lehký, stabilizovaný, na cesty fajn, ale fak úplně bez charakteru
Voigtlander 19-35/3,5-5,6 - pro některé aplikace zábavné sklo na A bajonetu- Samyang 85/F1.4 - supersvětelné skorotele
Sigma 75-300/4,5-5,6 - tele pro bajonet A, přes redukci LA3, které jsem skoro nepoužíval...
Příslušenství doma - jak na to:
K první kontrukci mě přiměla recenze blesku pro makrofotografii Nikon SL-1. Inspirativní návod na výrobu podobného zařízení je tady.