Trochu i náhoda tomu chtěla, že jsme se s Péťou vydali navštívit známé na východním Slovensku, v Košicích, a přitom si prohlédnout krásy země, se kterou jsme ještě donedávna byli jeden celek. Moc jsem netušil co očekávat, turistické cesty jsme doposud směrovaly jinam.
Zvolili jsme cestu přes Tatry, kratší, ale klikatější než spodem přes Bratislavu - která se ukázala být dostatečně rychlá a s fantastickým pohledem na hory - přes Poprad, Prešov až do Košic. Kamarád nám předem zajistil ubytování na kolejích, po vyložení zavazadel byl čas prohlédnout si město.
Košice. Druhá největší metropole Slovenska, asi čvtr milionu obyvatel, paneláková sídliště, obchody připomínající předrevoluční Jednoty, nepřehledná a chaotická autodoprava. První pohled. Druhý: Moc hezky provedené hlavní náměstí, opravené domy, venkovní restaurace, stylové osvětlení, potůček uprostřed kolejí bývalé tramvajové dráhy, na periferiích spousta zeleně a možností, kam vyrazit na výlet. Snaha o zlepšení podmínek pro obyvatelsto znatelná, ale bohužel jen místně. I sem ovšem zasáhla globalizace, tak si člověk může nakoupit v hypermarketech které zná, zboží, které mu je také povědomé, rozdíly kultur se prostě stírají.
V městské části Kavečany, dostupné jak autem po spoustě serpentin, tak MHD, je ZOO, veliká, rozlehlá, zvířata mají obrovské výběhy, možná to chce brusle nebo koloběžku, projít to celé pěšky bylo docela úmorný. A vedle ZOO je umělá bobová dráha dlouhá skoro 900m, za 30,- Sk perfektní adrenalinová zábava, myslím, že by nebyl až tak velký problém s bobem se převrhnout. Ale každý vozík má brzdu, je to jenom na uživateli:-) Cestou zpátky do města je dobré navštívit rozhlednu, projít se lesem a vylézt na věž, ze které jsou skoro celé Košice vidět.
Na náměstí je také chlouba místních - zpívající fontána, spousta elektricky ovládaných ventilů, reagujících na změny kmitočtového spektra nahrávky, podobně jako barevná hudba. Hraje z vodotěsných Bose repráčků a stříká celý den, provoz se končí před desátou a na okolních lavičkách bývá plno. No... jen to doplňuje moji zkušenost, někde přebytek, jinde bída. Fontána je docela kýčovitá, ale slouží jako vděčný fotografický objekt.
V Košicích jsou dva gay kluby, jeden, Vyagra, se nám nepodařilo navštívit, ačkoliv provozní dobu napsanou na hlavních dveřích jsme neprošvihli, pokaždé bylo zavřeno. Konají se tam páteční a sobotní diskotéky a bývá tam prý narváno.
Druhý podnik, Spider, je v jedné z mnoha postranních uliček od náměstí, přijemná kavárna/vinárna s venkovní zahrádkou v podobném designu jako Spider v Bratislavě. Příjemné posezení s pohodovou obsluhou a, což musím poznamenat, s velmi pěkným výhledem. Ano, slovenští chlapci jsou vskutku povedení:-))
V okolí města je několik nádrží na koupání, vzhledem k vedru, které panovalo, se nedalo odolat a svlažili jsme se v rybníku, který byl uměle vybudován jako závlaha pro případ katastrofy v několik kilometrů vzdálených gigantických ocelárnách. Ještě další kousek dál je Jasovská krápníková jeskyně, odedávna známý přirodní úkaz, kde přezimuje 17 druhů netopýrů, používaný i jako někdejší úkryt pravěkého obyvatelstva. Jen je potřeba se s sebou vzít aspoň lehčí bundu, konstatní celoroční teplota je 8°C.
Východní Slovensko je také známé těžbou drahých opálů, které jinak najdeme až v Austrálii, na východ od Košic je pár těžebních baní, které fungují i jako atrakce pro turisty, je možné vzít si holínky, přilbu a jít si zkusit štěstí s geologickým kladivem. Pro ty pohodlnější jsou ovšem připraveny obchůdky s vytěženým a třeba i vybroušeným kamenem. Ovšem doly si cetovatel musí najít, ptát se místních a nebát se projíždět cikánskými vesnicemi s neuvěřitelnými příbytky obyvatel. Cestou lze ještě navštívit Herľanský gejzír, unikátní přírodní útvar, tryskající vždy několik minut s 33hodinovými pauzami proud vody do výše kolem 30m. Bohužel jsme nepřijeli včas, třeba příště:-)
Z Košic je taky kousek do Maďarska, konkrétně do městečka s termálními lázněmi, Miskolc. Lázně jsou v části Tapolca a překvapují svým umístěním do labyrintu z jeskyň, které jsou dole vykachličkované. V jednotlivých bazéncích jsou masážní vodní sloupce, výřivky, jedna jeskyně dokonce vypadá jako planetárium s noční oblohou. Moc hezké, voda má lehce přes 30°C a v pokladně berou karty.
Centrum města je trochu podobné Košicím, ovšem tramvaj zůstala na hlavní třídě zachovaná, domy jsou však výrazně zchátralejší. Doporučuji navštívit restaruraci hned na začátku ulice, typycky maďarské speciality zde chutnají opravdu výtečně.
Cestou zpátky jsme jeli zase přes Tatry, v Liptovkém Hrádku jsme měli sraz s Tomem, mluvícím tak podivně česko-slovensko-rusky:-), a jeho kamarády, sjížděli tam horské řeky, říčky a bystřiny, procházky v území, často připomínajícím Boubínský prales, byly fantastické, pohádkové, v přírodním bohatství má na nás Slovensko náskok, Tatry jsou krásné, barevně kontrastní, čisté. A díky silné koruně je ubytování i v turistických letoviscích vcelku dostupné.
Zajímavé, jsem za ten výlet moc rád, bylo poučné vidět zase jiný život, který se až tak neliší od našeho, poslouchat od mladých lidí, že jejich Mekkou jsou Čechy a Praha, že si tu chtějí najít práci a přestehovat se, protože doma to nestojí za nic, kochat se zvelebenými částmi měst a na druhé straně se v autě zamykat při průjezdu přes cikánská gheta. A ti krásní kluci... Jako celek však poněkud rozporuplné.
Pár fotek, co se nevešlo do textu:
 |
 |
| Spišský hrad, mírně bouřkově nasvícen | Hlavní košická třída v poledním čase |
 |
 |
| Miskolc, centrum města | Kráva v protisměru. Naštěstí poslušná, nevybočovala. |
 |
 |
| Košice v noci | Zoologický Spiderman |
 |
 |
| Zvonkohra u fontány | Typicky slovenská vesnička, skanzen u Liptovkého Hrádku |