Když v roce 1991 firma Kurzweil uvedla na trh svůj model K2000, způsobila senzaci. Propracovaná workstation nabízející sampler a sequencer spolu s funkcemi velmi variabilního syntetizéru, ukázala jednu z cest možného vývoje elektronických hudebních nástrojů. První sw verze 1.0 byla po chvíli nahrazena 1.3, aby v roce 1997 skončila u verze 3.51 a výrobou pokračovatelů K2vs, K2500, K2600 nebo K2661.
Část sampleru může mít až 64 MB RAM (30 pin SIMM) v mém případě osazena 40 MB RAM, vzorkování je stereofonní pres analogový vstup nebo digitální S/PDIF a AES/EBU (XLR/optika), obsahuje kompletní editaci samplů (graficky) včetně normalizace, časové komprese/expanze a dalších speciálních programů procesování vzorku. Nástroj obsahuje i ROM paměť se vzorky, která je v základním provedeni velká 8 MB, ale pomocí rozšiřujících modulů může mít až 32 MB. V ROM jsou ukryty i programy, takže hned po zapnuti je nástroj připraven ke hře. Pamětí pro programy je 999, velikost program RAM je 129 kB, ale je možné ji rozšířit až na 760 kB speciálním modulem.
ROM nebo RAM vzorek slouží za základ syntetizéru v následující základní hierarchii:
- setup (nejvyšší kombinace - obsahuje až tři programy, nastavení zónování klaviatury včetně vysílaní na třech MIDI kanálech, masterkeyboard funkce, prolínání silou úhozu, nastavení výstupu pro jednotlivé zvuky atd.)
- program - nastavení syntetizéru pro jeden až 32 layerů. Základem je algoritmus (32 typů), obsahující až 3 volitelné funkční části. Jednotlivé části mohou byt zapojeny sériově, paralelně nebo serioparalelně a mohou například zastavat funkce HPF/LPF fitru s rezonancí 24dB/12dB/volitelně, notch filtru, pulsní vlnové modulace, zkreslení, shaperu, modelování pilových, sinusových nebo čtvercových vln, AM, panorama atd. Každá část může být ovládána dvěma volitelnými zdroji (2x LFO, 3x ENV, 2x FUN (kombinace dvou zdrojů sloučených pomocí matematických vzorců), 2x zpožděni signálu, MIDI clock, všechny MIDI kontrolery, pozice klaviatury atd.), přičemž úroveň druhého zdroje lze ovládat kontrolerem dalším. Lze zapojit režim, kdy LFO, FUN a jedna z křivek běží neustále - bez startu klávesou. Volitelné je rovněž portamento, jeho rychlost a reakce na legato/staccato hru. Obálka má osm kontrolních bodů s variabilní funkci (A, D, S, R) a může být opakována nekonečně nebo přesně specifikovaným počtem opakování. Všechny údaje jsou v přirozených jednotkách (sekundy, dB..) Architektura je do značné míry podobná modulární koncepci, byť v modelech 2000 a 2500 poměrně omezená (max. tři moduly). Od K2600 lze zapojit za sebe algoritmy tří layerů a získat tak modulární synth s devíti moduly.
- keymap (sestava samplů (ROM i RAM soucasne), možno sampl na klávesu, prolínání silou úhozu atd.
- sample (ROM nebo RAM vzorek, přimý přistup na jeho editaci a DSP, editovaný může být i ROM vzorek, ale ne pomoci DSP)
Součástí nástroje je efektová jednotka, obsahující hally, delaye, chorusy a flangery ve 30 ROM pozicich, RAM až 800. Lze řetězit čtyři efekty. Ale interní cesty pro efekty jsou pouze dvě (s efektem a bez), v multikombinaci nelze dokonce ani nastavit různé úrovně efektu pro jednotlivé zvuky, nastavení je globalní. Toto ma svoji přičinu v technickem provedení nástroje, FX jednotka je svébytný orgán, který je možno od syntetizéru úplně odpojit (!) a zapojit jako centralní pro celý mixážní pult (funkce nástroje jsou plně zachovány).
Klaviatura má pět oktáv, je rychlostně i tlakově citlivá, na panelu nástroje jsou kolečka pro pitch a modulaci (volně přiřaditelné čemukoliv) a tahový potenciometr pro ovládání volitelných parametrů. Rozlišení displeje je 240 na 80 bodů, a je podsvětlený. Na zadní straně nástroje jsou kromě nápisu Kurzweil, také audio stereo výstupy AUX, A , B, výstup na sluchátka, vstup pro pedál A a B a pro CV pedál. Dále SCSI konektor a v případě intalovaného sampling option rovněž analogový vstup pro sampling, AES/EBU (S/PDIF) XLR konektor in/out a optický vstup. 
Překvapením je digitalní výstup - není to přímý digitální výstup z nástroje, nýbrž signál AUX výstupu (tedy včetně efektu), vedený do dalšího A/D převodníku nepřiliš vysoké kvality, raději nepoužívat.
Nástroj disponuje 24 hlasy a 16násobným multitimbralem. Multitimbral je řešen velmi přehledně a flexibilně - K2000 je vlastně stále v multirežimu, každý hlas se tváří jako sólo nástroj. Pro jeho uložení na záložní médium lze použít funkce save master, kdy se na disk uloží kompletní multipart včetně zvuků, které obsahuje. Velmi rychlé a pohodlné řešení.
K2000 je variabilní syntetizér/sampler, ačkoliv jeho primární použití na sampling bych asi uživateli rozmluvil - práce se samply je poměrně zdlouhavá. Pro občasný sampling však vyhovující. Kurzweil čte samply formátu Akai, Ensoniq a wav. Hraje dobře, filtry znějí příjemně. Dokáže zahrát výborné syntetické barvy, ale i díky možnosti práce se samply mu nejsou cizí ani reálné zvuky. Za dobu, co je na trhu, se vytvořila neuvěřitelná banka zvuků, i neprogramátor si přijde na své.
Dnes je březen 2003, K2000 mám už skoro deset let a kdybych se ho jednou zbavoval, tak jedině proto, že by na mě někde čekal jeho následník, třeba K2600, podporující mnohem lepší práci s efekty a dalšími algoritmem syntézy. Ještě jsem vyměnil integrovanou disketovku za mnohem použitelnější ZIP mechaniku.
Kurzweil používám jako nástroj pro všechno, přehrává mi samply, hraje nenapodobitelná spektra, využívám masterkeyboard funkce. Flexibilita a nadčasovost tohoto nástroje je úchvatná.
Léto 2004 - za poslední rok jsem K2k používal pouze jako generátor příjemných pianin a masterkeyboard. To druhé nahradila Andromeda, to první budu řešit, ale jisté je, že Kurzweil má nového majitele.
Edit 2017: V rackové verzi se K2000 vrací (v mezičase se mi tu usídlila K2500X, ale tu nahradil posléze Kronos), možná sentiment, možná touha vrátit se tam, kde jsem vyrostl...:)
Edit 2020: Do druhého studia v Essenu jsem hledal workhorse, který mě bude bavit... a mám zase K2500. S KDFX, všemi ROM boardy. A je to i po letech mocný a perfektně hrající stroj.
Údržba:
1999: Jako na každém byť jen částečně mechanickém zařízení, i u K2k se objevují důkazy zubu času. Mezi nejčastější patří výpadky potenciometrů, koleček, nefungující některé klávesy nebo tlačítka. Nechtělo se mi do toho, ale tlačítka mě začala přívadět k šílenství, taky mi bylo líto, že musím mít vypnutá modulační a pitch kolečka, protože pořád vysílala do MIDI...
Kolečka jsou jednoduchá, přístup k nim snadný. Potenciometry jsem rozebral, vyčistil benzínem, vyadjustoval nulu na pitch benderu a bylo to.
Přístup ke klávesnici už je horší, ale pořád to poměrně jde - stačí odšroubovat asi 15 šroubků, odpojit dva systémové konektory a výstup z pásku aftertouche. Stojí za to vyčistit kontakty pod klávesami > odšroubovat spodní plošný spoj, sloupnout kalkulačková tlačítka a lékařským lihem očistit kontakty. Nechat uschnout a sešroubovat dohromady.
Tlačítka. Jestli nezlobí až tak moc, tak raději ještě počkejte, je to pomerně zdlouhavá záležitost, vyžadující hodně trpělivosti...:
 |
 |
| Pohled na rozebraný nástroj a hlavní desku (vlevo systém, vpravo audio část). | Hlavní deska je vyndaná, jde to poměrně dobře. toto je deska tlačítek s výřezem pro desku dipleje, která je zvlašť. |
 |
 |
| Spoj s tlačítky a datakolečkem je venku, překvapivě neosahuje žádné aktivní prvky. | Tlačítka zblízka. Čepičky jsou sundávací, ale jde to pěkně ztuha. Při opravě se tlačítka ani nemusí vypájet - leda že by si někdo sehnal nové (mě se to nepodařilo). |
 |
 |
| Tři fáze tlačítka. Kompletní bez čepičky, s membránou a se samotným kontaktem. Dostat se do tlačítka chce trochu grif, musí se vyndat kovové okruží. Osvědčilo se použít tenkého hodinářského šroubováčku a kroužek vyloupnout - trochu se přitom ohne, ale malými kleštičkami jde dobře narovnat. Pak se vyndá plastová část tlačítka, membrána a je přístup k čištění. Tlačítka nejsou prachotěsná, usazuje se v nich špína a ta způsobuje postupem doby poruchy. Kontakt i membránu jsem očistil frézkou s gumovým zubařským nástavcem pro leštění zubů, pro jistotu ještě omyl benzínem a začal uvažovat nad tím, jak to celé dát zase dohromady... | ... protože kroužek už nejde zpět nasadit. Nakonec jsem nožem odřízl půlku horní plastové části tlačítka, zkontroloval, aby v kontaktní části nezůstaly odřezky, všechno sestavil dohromady, kroužek zasunul do zbytku uchycení (ani to nejde úplně snadno, ale při troše trpělivosti ano:-) a tam kde uchycení scházelo, pájkou vytvořil nové zarážky - viz obrázek. Stačí to, na kroužek nepůsobí skoro žádné síly, jde hlavně o to, aby se sám neuvolnil. Desku vrátíme zpátky do nástroje... a čeká nás to nejhorší, přišroubovat ji tak, aby šla bez problémů zmáčknout všechna tlačítka. Přeji hodně štěstí, mě se to povedlo asi na pátý pokus, přičemž část vůle vymezuje i hlavní systémová deska, na kterou je třeba brát ohled... brr. Po vyčištění všechno funguje jak má, ale přesto bych k opravě tlačítek přístupovat až když už není zbytí. |