Na prodej je dneska lecos, dokonce i jméno. Původně americká společnost Oberheim, výrobce fantastických syntetizérů ze sedmdesátých, osmdesátých a raně devadesátých let jako OBXA, Matrix 12 nebo OB-8, prodala vizitku své jakosti italské firmě Viscount, výrobci vcelku druhořadé hudební elektroniky. Viscount na jejím základě postavil řadu nástrojů, především organoidních a pianoidních keyboardů, zajímavý masterkeyboard a konečně virtuální analog OB-12. Příznivci pravého Oberheimu jsou pobouřeni a majitele OB-12 nepouští do svých diskuzních fór, nástroj se příliš neujal a dnes se doprodává za velmi nízké ceny. Bude se opakovat situace jako s Elkou Synthex? Vyráběl se v první polovině osmdesátých let, byl to jeden z nejlépe znějících a nejflexibilnějších nástrojů na tehdejším trhu, ovšem Elka (také Itálie) byla až příliš spjatá se string syntetizéry a kostelními organy, že se Synthex prostě neuchytil. Na jeho kvality se přišlo až později... a dnes je prakticky nesehnatelný (kdybyste ho zahlédli, dejte mi vedět!).
OB-12 zaujme na první pohled. Masivní modře lakovaný kovový panel, osázený spoustou tlačítek, tahových i otočných potenciometrů, uprostřed výborně kontrastní displej 240 x 80 bodů, ribbon. Pocit solidnosti dotváří dobře hratelná čtyřoktávová klávesnice, čtyři audio výstupy, vstup pro čtyři pedály a jako extra SPDIF output. Kolečka modulace a pitch benderu padnou do ruky a celkově má člověk u tohoto nástroje pocit jisté výlučnosti...:-)
Dnešní trh virtuálních nástrojů si rozdělili Clavia, Access, Waldorf a Novation, snaží se Korg a sem-tam Roland nebo Yamaha, jakožto tradiční výrobci, kterým lehce ujíždí tržní vlak. Virtuální nástroje mají proti běžnějším ROM přehrávačům nebo samplerům spoustu výhod, hlavně zvuk není pořád tak stejný a nudný (samozřejmě vyjímky existují, třeba Kurzweil nebo něco od EMU), narážejí však zase na jiné limitace, především dostatek výpočetní kapacity a chladnost zvuku, která se musí řešit dalšími algoritmy... Těžké to, těžké. První digitalizace a rituální upalování analogů v osmdesátých letech znamenalo neuvěřitelný pokles kvality hudby, srovnejte slavné desky z roku 1984 a 1990 a soustřeďte se na hutnost a originalitu zvuku... Někdy je pokrok velká cesta zpět. Někdy ale naštěstí jen na chvíli, než si dav uvědomí, jak to vlastně všechno je, viz dnešní retrománie a nové analogové stroje. Trochu jsem odbočil, zpátky k OB-12.
Než jsem si na něj zahrál, přistupoval jsme lehce s despektem... ovšem moje chmury byly rychle zaplašeny. Už první preset (OB strings) je tak úžasný, že jeho použití nebude omezeno na hledání vhodného místa ve skladbě, ale přirozená samozřejmost. Oberheim je virtuální analog, tedy nástroj digitálně emulující původní analogové nástroje, tedy subraktivní syntézu. 
K dispozici jsou dva oscilátory se čvercovou, trojúhelníkovou a pilovou vlnou, kruhová modulace, v prvním oscilátoru je wave-shaping na všechny vlny, ve druhém pouze PWM na obdélníkovou. Z mixu, kde lze ještě přidat šum, jde signál do rezonantního LPF, HPF nebo Bandpass se strmostí 24dB/oktávu. Filtry jsou dva, lze je uspořádat paralelně, sériově nebo vedle sebe, kdy každý z nich má jiný vstup (osc1, osc2, rm, noise, výstup z oscilátorového mixu). Možná mi ještě chybí feedback, přimíchání výstupu do oscmixu, jako má třeba Prophecy, ale budiž, taky extermí vstup by přišel vhod, OB-12 ale zase nabízí FM pro první oscilátor. Výstup z filtru pokračuje do VCA (nebo DCA? Nebo vitualVCA?) a přes efektovou sekci (distortion, delay, reverb, chorus) na volitelný výstup. 
Toto byl popis modulu Timbre, nad ním stojí Program, který může obsahovat až 4 timbre na různých MIDI kanálech, škálování klaviatury, přeladění a přiřazení FX jednotky s nastavitelným routingem pro jednotlivé sekce. Samozřejmě nechybí portamento, režim Unison (přehrává daný timbre nebo program nadvakrát) pro hutnější a tučnější zvuk, dá se vzájemně vůči sobě rozladit a to i s random složkou (!), navíc je arpeggiátor, phrase sequencer, morfing mezi dvěma zvuky (výtečné!) a motion sequencer, kdy lze nahrát do paměti pohyb knobů, tlačítek a po spuštění tlačítka jako sekvenci přehrát.
Ovládací prvky jsou jednoznačné - potenciometry a tlačítka. Ovšem jsou vyvedeny jen ty hlavní (i tak jich je víc než dost), pro specialitky a jemné doladění se musí do menu. Při každém pohybu potenciometru se display přepne na stránku v menu, odpovídající danému parametru a ukazuje hodnotu měněného parametru a hodnoty okolní. Přehledné, jednoznačné a velmi rychlé pro práci. 
Naladění požadovaného zvuku trvá nesrovnatelně kratší dobu, než na jiných podobných nástrojích (nemyslím jenom jinak výtečně hrající extrém Crumar BitOne s tlačítky + a -). Kolečka, ribbon a pedály se dají přiřadit takřka čemukoliv, vazby na ně jsou součástí timbre, tedy individuálně pro každý zvuk. Oberheim/Vicount nabízí na svých stránkách free editor pro nástroj, jeho použitím se práce skutečně zjednoduší, jeho nevýhodou je, že si nepamatuje MIDI nastavení a při spuštění si osahává všechny in/out a hledá OB12, což docela zdržuje.
A jak to hraje? Jinak než Virus, Q nebo Supernova, mnohem syrověji a podivněji. Zvuk je hodně digitální, v tom mu asi nikdo nepomůže, perfektní jsou plochy, brasy, efektové zvuky, hlavní zvukové spektrum je ve střední části, extrémní výšky nebo basy jsem moc nenašel. Factory banka je průměrná, naštěstí přeprogramování všech 256 pozic pro timbre a program jde poměrně rychle. Slyšel jsem názor, že parametry OB-12 jdou až do samého jádra syntézy, prostě změna parametrů je slyšet. Díky tomu lze získat extrémní zvuky, které jsem ještě nikdy neslyšel, zamrzí ale, že škálování nemůže být ještě jemnější, někdy je 127 kroků kontroleru prostě málo. Nastaví-li se extrémní parametr, může dojít k scizování zvuku a různým slyšitelným poruchám. Většinou pomůže ubrání o jednu, dně hodnoty. V režimu program, při navrstvených více timbrech, je zase někdy problém s timingem, nestíhá procesor a něktéré z maximálně 12ti hlasů zahrají opožděně. Ale to jsou záležitosti, kterým lze předcházet při rozumném použití nástroje.
Musí být perfektní pro live vystoupení, ve studiu se uplatní jako generátor podivností a senzačních backgroundů. Navíc se dá použít jako kontroler pro řízení dalších nástrojů a práce s ním rozhodně není nuda. Zvukové spektrum je trochu omezené, ale unikátní a neotřelé. A co může chtít experimentátor víc?:-)
Na oficiálním webu www.ob12.com se objevují nové updaty systému - někdy se ovšem stane, že nástroj během update procedury spadne a po zapnutí svítí jenom displej. K návratu funkčnosti stačí stiknout současně s přepínačem ON/OFF tlačítko ESC a Oberheim nastartuje s přípravou na nový update.
Zvukové ukázky
Na podzim roku 2007 jsem si OB12 ještě znovu vyzkoušel, nedalo mi to. A není to apriori nezajímavý nástroj, určitý potenciál má ukrytý. Tady je zvuková ukázka, nahraná při on-line editaci zvuku. Opět žádné umění, záznam přímo do DDX3216 a via ADAT do SoundForge, tam střih, normalizace a přes Lame převod do MP3. 7.1MB/5:03 stereo.
OB12 inside
