Trautonium vymyslel německý inženýr elektriky Dr Freidrich Adolf Trautwein a poprvé ho představil v roce 1930. Nástroj měl místo klávesnice odporový drát, tažený nad kovovým plátem, na kterém byly vyznačeny jednotlivé tóny. Po přitlačení drátu ke kovu se ozval tón, odpovídající místu stisku. Původní Trautonium mělo 3 oktávy, transponovatelné pomocí přepínače. Další okruhy mohly ovládat barvu zvuku, filtry a podobně. Součástí byl nožní pedál, ovládací hlasitost. Trautonium produkovalo ve své době neobvyklý zvuk subraktivní syntézy. 
Později německý skladatel a virtuos Oskar Sala nástroj vylepšil a představil variantu MixturTrautonium. Nástroj používal kožené hmatníky, pozdější verze byly polovodičové, pro lepší stabilitu ladění a šisté subharmonické frekvence, přidal se formantový filtr, schopný generovat samohlásky. Nástroj zaujal mnoho skladatelů, samotný Sala komponoval na Tratoniu hudbu pro Hitchcockův film Ptáci v roce 1963, mnohokrát také psal pro Berlínskou Filharmonii. Trautonium bylo v Německu hojně používáno ve čtyřicátých a padesátých letech. Unikátní ovládání a možnosti nástroje přilákaly některé soudobé firmy k jeho renesanci, vynikající repliku s modulární technikou nabízí německý Doepfer.
Rok 1935 byl rokem narození varhan Hammond (konstruktér a vynálezce Laurens Hammond).Tento nástroj, v modifikacích vyráběný dodnes, bývá nazýván též jako předchůdce aditivní syntézy u syntetizérů a získal značnou oblibu u stylů jako jsou jazz, blues a rock.
V roce 1952 ve studiích rádia Cologne byl vytvořen základ pro skutečně elektronickou hudbu. Premiérový projekt vyšel v roce 1954 na značce Deutsche Grammophone (Electronic Study I.)
Syntetizér RCA Mark I dokončili v roce 1954 Harry F.Olsen a Herbert Belar v univerzitním centru elektronické muziky v Columbii – Pricetonu. Tento nástroj vypadal už jako skutečný syntetizér. Byl programovatelný pomocí dvou alfanumerických klávesnic a dokázal číst děrné štítky. Ovládal více oscilátorů, produkujících mnoho harmonických složek. Jeho nástupce Mark II z roku 1959 vytvořili stejní lidé - skládal se z oscilátorů, filtrů, mixérů, každý komponent zvlášť.Obsahoval 1700 lamp, měřil 6m do délky a 2m do výšky a stál 250 000 dolarů. První koncert se uskutečnil v květnu 1961. Bohužel byl vytvořen pouze jeden exemplář nástroje, postavený ve studiích Columbia-Princeton v New Yorku.
V roce 1957 Max V.Mathews, 31-letý inženýr zahájil cestu počítačem řízené muziky v laboratořích akustiky společnosti Bell. V roce 1962 u americké společnosti Decca, byla vydána první nahrávka vytvořená počítačem Music from mathematics. Je to společné dílo J.R.Pierce a M.V.Mathewse s dalšími skladateli. Další nahrávkou byla skladba Bicycle built for two zpívaná počítačem. Přístroj byl postaven na základě počítače IBM 7090. Mnoho tehdejších skladatelů skládalo své práce právě na tomto nástroji (John Cage, Yannis Xenakis, Morton Subotnick..).
Sovětský svaz uvedl v roce 1957 syntetizér ANS, jehož data pro řízení parametrů byla čtena fotobuňkami z filmového pásu.
V jiném stylu, na konci 50. let, se objevil Chamberlin, který v roce 1964 následoval Mellotron Mark II a dále Mellotron 400. Éru ukončil v polovině 70-tých let prototyp Birotron B90.
Tyto nástroje používaly pro hru záznam zvuku na speciální jednotce s magnetofonovým pásem (na obrázku vpravo dole). Při každém stisku klávesy se pás přehrál. Tito předchůdci samplingu byly velmi drazí a zároveň díky velkému počtu mechanických dílu velmi křehcí. Pro změnu zvuku (výměna jednotky) bylo potřeba průměrně 2,5 hodiny času. Rozhodně se však jednalo o revoluční řešení, poskytující dosud nevídané možnosti, Mellotron byl velmi slavný a velký nástroj, který využívali např.Genesis, Led Zeppelin nebo Jean-Michel Jarre.
Později samplery na digitální bázi rychle sesadily z trůnu přístroje na mechanickém principu díky své snazší ovladatelnosti a nesrovnatelné spolehlivosti.