Zajímavé. Začínají mi chybět ryze digitální zvuky, chladné, zvonivé, transparentní. Analogů si užívam dostatek, samotřejmě mě pořád baví, ale svoji někdejší myšlenku vyhnout se používání ryze digitálních strojků musím revidovat. A stejně tak začínám chápat úspěch DX7 počátkem osmdesátek a tím způsobený start revoluce digitálního generování zvuku. Prostě je to jiný svět, nabízí jiné možnosti, jiné zvuky... a jiný způsob práce. A pro hudbu, resp. její barevnost je asi nejpřínosnější tyto světy prolnout. Budiž. Pojďme do toho:-)
Casio nemá v našich uších zvuk značky s nejprofesionálnějšími ambicemi. Budíky, samohrajky, foťáky, kalkulačky... prostě spotřební elektronika, nic extra. Ale bavíme-li se o hudebním poli, tak v osmdesátých letech to bylo docela jinak. Casio produkovalo nástroje řady CZ, pevné lodě, které vydržely kdeco a hrály na tehdejší dobu progresivně - používaly syntézu PD neboli phase distortion, konkurující FM od Yamahy. I zvukové spekrum je místy podobné nástrojům DX/TX, byť zní o kus "špinavěji" a kulatěji. PD se následně vyvynula v iPD v nástrojích VZ1 a VZ10m z roku 1989 - a s nimi Casio skončilo existenci v profesionální sféře syntetizérů. Rozhodně je to škoda, řada VZ je velmi podařená a následníci mohli být ještě kosmičtější.
A jak to vlastně funguje? Zkreslení pomocí změny fáze (PD) je další z rodiny generování zvuku pomocí vzájemné modulace oscilátorů, dalšími jsou již zmíněná frekvenční modulace (FM) nebo amplitudová modulace (AM). Jeden tón může být složen z až osmi oscilátorů, který je každý ve fázové poloze modulován obálkou. Oscilátory mohou být spolu svázány (kruhová modulace, křížová modulace, modulace jednotlivých větví) a ve VZ řadě mohou používat jeden z osmi tvarů vlny, sinus, 5 druhů pily a dva druhy šumu. Za nimi následuje opět pro každý oscilátor další modul obálky DCA. Nejedná se o intuitivní subraktivní syntézu, vyrobit zvuk podle konkrétní představy je poměrně obtížné
VZ10m disponuje 16ti hlasy v normal režimu, má osminásobný multitimbral. Obsahuje i paměti pro multikombinace zvuků, kdy se mohou vrstvit maximálně čtyři na sebe. Trochu omezení je v definování panoramy - střed, pnapravo, nalevo. Nic mezitím, musí pomoci mixák. Na hlavním panelu je slot pro ROM/RAM kartu, ROM mají další dvě banky single i multi zvuků, RAM podle typu. Zajímavostí je možnost použití RAM karet ze starých diářů Casio, konkrétně typ ES100, novější (>ES 105) už nefungují. Mechanické provedení je famózní, tlačítka mají přesně definovaný zdvih, některá jsou podsvícená, displej v některých obrazovkách podporuje grafické zobrazení (moduly, obálky).
A co zvuk? Digitální, digitální. Výborná E-piana, cinkavé zvuky, šumy, ruchy. Některé plochy jsou zajímavé, novou šťávu ale VZ dostává v multikombinacích, kdy se projevuje veliké kmitočtové spekrum zvuku a jeho prezenčnost. S multikombinacemi se dá výborně pohrát, otevírají nové možnosti. Napak se mi přiliš neosvědčilo zařadit za VZ analogový filtr, zvuk ztrácí tvrdost a změkčený nezní tak přesvědčivě.
Tedy rozhodně ano. VZ nabízí barvy na které nejsme přiliš zvyklí, je to zajímavá a zvukově rozdílná alternativa k FM. Navíc poměrně intuitivní ovládání, byť složitější programming a dostatek paměťových pozic pro svoji fantazii.
Překvapivě dobře zní v layeru s DX7/TX802, Yamaha dodává ještě větší ostrost, doporučuji vyzkoušet.