Květnové svátky vždycky skýtají zajímavou šanci výletu - bývá hezky, příroda se probouzí, zelená, stromy kvetou. Navíc ještě není turistická sezóna, letoviska a centra jsou prázdná, byť koupání je alespoň na území Evropy jenom pro silné nátury. Pravidelně v toto období jezdíváme poznávat nová místa nebo se vracíme na již poznaná - a letos jsme stihli obojí.
První sváteční víkend byl ve znamení agroturistiky. Poměrně nevábný termín mívá pro "městské" lidi zvláštní kouzlo. Dostat se do přírody, okusit nehektičnost venkova, vidět zemědělství a život v něm na vlastní oči. Přiznám se, že samotného by mě asi nenapadlo vyrazit někam na farmu, ale Péťa se nedal odbýt a objevil hezký penzion na kozí farmě St. Pierre, která produkuje bio výrobky z kozího mléka. Leží v obci Zahrádka, kousek od Sedlčan.
Už první ráno bylo úžasné, bio snídaně a okolo se pasoucí stádo koz. K tomu prostředí bývalého zámeckého statku, trochu zchátralého, dobře, ale probíhajícího postupnou rekonstrukcí. A tak jsme se pokoušeli splynout s okolím. Cestovali jsme po blízkých přírodních krásách, tamní krajina se mi moc líbila, ani rovina, ani hory, místy nedotčené civilizací a konzumem. Navíc přehrada Orlík, stejnojmenný hrad nebo komorní Zvíkov. Zajímavé. Poslední noc byla ve znamení pálení čarodějnic. Celá vesnice (asi 30 čísel) se sešla u ohromné hromady dřeva a krabic, děti udělali čarodějnici a začalo bezprostřední přátelské veselí, jaké bychom doma hledali těžko.
Tedy celkový pocit vynikající, agroturistika v této lehce naučné formě je sice trochu odtržená od reality, ale poskytuje obrázek o životě a práci na venkově. Viděli jsme výrobu sýrů, pili čerstvé kozí mléko a poznávali další místa naší vlasti, co chtít víc. Snad jenom to, aby se sem člověk brzy vrátil.
Úvodní a závěrečná fotka z galerie k tématu (na kliknutí):
Naše země zaslíbená, kam jezdíme už mnoho let. Jiné zvyky, výborné jídlo a možnosti, které jsou odlišné od našich lokálních. Vydali jsme se opět k Balatonu, ale tentokrát, poprvé, z jeho severní strany, do městečka Balatonfürde, které tvoří centrum severní části stejně jako Siofok části jižní. Bydlení tradičně v bungalovech v kempu (www.balatontourist.hu). Ohromný kemp u města je možná méně útulný než Aranypart u Siofoku a sezóna zde začíná zřejmě později; restaurace a atrakce ještě moc nefungovaly. Ale jinak tato část Balatonu byla pro nás překvapením, lehce sedlácký turismus jihu jako by zde nebyl, Balatonfürde připomíná spíš přímořské letovisko, spousta zeleně, promenády, přístav jachet a navíc v okolí bezpočet zajímavých památek. Na výběžku, který tvoří nejuzší místo Balatonu a kde přes něj jezdí trajekt, je historická obec Tihany, tyčící se vysoko na kopci. Je zde krásný výhled, obchody se sušenými paprikami, výrobky z proutí nebo etno-oblečením a převážně luxusní restaurace. To celé rozhodně stojí za návštěvu.
Pochopitelně jsme vyrazili i do termálních lázní a sázka na jistotu - Hevíz - nás nezklamala. Lázně jsou po rekonstrukci, voda čistší než bývala, opravené vnitřní prostory. Tady jsme taky poprvé slyšeli češtinu, Maďarsko není častou výletní destinací našich krajanů a nezdá se, že by se něco měnilo, což je určitě škoda. Na cestě do Hevízu jsou trosky hradu Szigliget ze 13. stolení, které se ční vysoko do okolí. Ohromná stavba, perfektně připravená pro návštěvníky. Jeden z monumentů slavné maďarské historie a další z míst, kde je určitě dobré se zastavit. Stejně tak v historické části Vezpremu, ale nedívat se nalevo na pozůstatky komunistické zvůle a nevzhledná paneláková sídliště; toto dědictví s námi bude bohužel ještě dlouhou dobu. Zato Panonhalma spraví chuť. Zámek, poutní místo, knihovna a škola pro mnichy dohromady, gigantické a viditelné v okruhu desítek kilometrů. Na rozdíl od normálních lehce mumifikovaných památek unikátní životem okolo i uvnitř. Třeba hřiště na fotbal a basket v těsné blízkosti zámku v kontrastu k monumentálnosti stavby, doplněné rozkvětlými, všudypřítomnými a do daleka vonícími šeříky...
Nádhera. Další křížek do mapy, další budoucí opakovaný cíl.
Úvodní a závěrečná fotka z galerie k tématu (na kliknutí):