Start
S přibývajícím věkem jsem na vánoční/předvánoční období čím dál víc alergický. Nechápu ten konzum, nerozumím alegorické výzdobě, ta primitivní naléhavost mě ničí. Nejlepší by bylo odjet na jinou planetu nebo alespoň světadíl, kde dopad zimy neznamená šedo a pochmurno. Tak hurá do Jižní Ameriky! Původně jsme sice chtěli do Asie, ale nějak to nevyšlo - a nakonec proč nezkusit jinou destinaci.
Info
Venezuela si prošla bouřlivým vývojem, od kolonizace Španěly v šestnáctém století po krvavé boje za samostatnost o tři století déle, několik typů diktatur, z nichž probíhající Chavesova má za cíl dovést zemi ke zkvétajícímu socialismu. Což už samotné je protimluv, ale když se nedokáží poučit z bolestných zkušeností jiných... Zároveň je to země velmi bohatá: Ropa, zemní plyn, drahé kameny. Z čehož těží obyvatelstvo nulovou daňovou zátěží, vybírá se pouze daň z nemovitostí, která však není povinná. Vnitrozemí je pokryté neprostupnými pralesy, nejvíc obyvatelstva je soustředěno na severním pobřeží v hlavním městě Caracas. Významným turistickým cílem zahraničních návštěvníků i místních je ostrov Margarita, asi padesát kilometrů od pobřeží. Tam jsme zamířili také my. Mnohokrát jsem slyšel, že Margarita je spíš něco jako samostatný stát, s pevninskou Venezuelou nemající příliš společného. Nevím, neumím porovnat, možná ano, možná ne.
První dojmy
Odlet 17. prosince z Prahy směr Frankfurt (Lufthansa) a pak deset hodin (Condor) do úplně jiného světa. Zima je tam ve stejnou dobu jako u nás, ovšem projevuje se výrazně jiným počasím, kolem 30°C přes den, o deset méně v noci, občasné (resp. takřka pravidelné) noční deštíky, moře 27°C. Vlhkost je pochopitelně vyšší, ale ve srovnání s letním Tokiem nabo Bangkokem velmi příjemná.
Letiště je u největšího městě ostrova, Porlamaru (350t. lidí), pak nás autobus rozváží po hotelích. Vybrali jsme si jeden s poetickým názvel Puerta del Sol na Playa El Aqua, což je nejrušnější pláž, dlouhá asi 7 km na severovýchodním cílu ostrova. Podle evropských měřítek by hotel měl menší rating, ale to není překvapení. Pokoj je ovšem ok, kuchyně ujde (na rozdíl od Péti a známých okolo jsem se nějak zázračně vyhnul střevním potížím). Naprosto neuchopitelná je ale animační skupina, buď je místní zábava opravdu velmi odlišná nebo nevybrali vhodné aktéry, ovšem to zdaleka nemá na všeobecnou zálibu v co nejhlasitější hudební produkci. Tento jev je zde zřejmě považován za benefit, prostě všude hraje hudba, nedá se jí pořádně utéct, vytváří nepřijemný smog. V hotelu jsou její tři zdroje, končící produkci až před půlnocí; na jihoamerický hip-hop jsem si vypěstoval velmi solidní alergii, ještě, že to není exportovaná komodita:-) Ale špunty do uší s sebou tradičně vozíme, přežít se to dalo.
Zajímavý je také kurz místního Bolivaru ke světové měně. Hugo před pár lety zakonzervoval převodní poměr, takže díky pár set procent vysoké inflaci Bolivaru od té doby je tam vážně velmi draho. Alespoň mi tak třeba čokoláda za 180 Kč nebo jídlo v normální restauraci za 800 Kč přijde. Samozřejmě zde ale existuje černý trh, kde je kurz cca 2x výhodnější (je to sice zakázané, ale travel agency si s tím hlavu nelámaly - hlavně si neměňte hned na letišti, jak vám budou doporučovat!), ovšem i pak je poměr cena/výkon značně nadnesený.
Druhé dojmy
Ale abych jen nekritizoval, moře bylo krásné, byť potápět se dá jen na ostrůvcích okolo (Cubagua, Coche...), na Margaritě byl stále zvířený písek. Slunce až na jediný den také ukazovalo svoji sílu, což v kontrastu s ledovým počasím v Evropě hřálo dvojnásob. Vyrazili jsme na dva výlety: První (Jeep Safari) objižděl ostrov až na západní část. Nádherná byla půlhodinová projížďka lodí v úchvatné zátoce La Restinga s mangrovníkovými porosty, hezký výhled na Porlamar skýtala nejvyšší hora ostrova. Druhý byl výlet po městech, hlavní město La Asunción s druhým nejstarším kostelem v Jižní Americe, JuanGriego s údajne nejkrásnějším západem slunce a divoký Porlamar. Cestou jsme ještě zastavovali ve dvou malých botanických zahradách, kde se ochutnávala čerstvá šťáva z cukrové třtiny a podobné laskominy, což byl bezpochyby zlatý hřeb cesty. Na oba bych určitě vyrazil znovu, ačkoliv by mě to víc bavilo na vlastní pěst s půjčeným autem... ale zase v tamním provozu... to by asi nešlo;)
Facit
Finále je tedy rozpačité a určitě nepřidala neuvěřitelná celní výstupní prohlídka (prý u někoho před čtrnácti dny našli drogy...), díky níž letadlo odletělo o hodinu později. Účel výletu byl sice splněn, vánoční svátky na pláži a Silvestr v letadle, ale nějak chybí něco hlubšího, přetrvávajícího, obohacující ducha. Přístě určitě vyrazíme zase někam, kde tato stránka věci nebude chybět. A jestli sem znovu? Někdy, třeba, možná... ale není to nutné;)
btw: V hotelu se občas vyskytoval nádherný papoušek Ara jménem Pepe. Trochu mluvil a choval se jako by mu to tam všechno patřilo;) Obhlížel svůj rajón, občas někoho vyštval z lehátka nebo si vynutil kousek zákusku. Kdyžtak ho pozdravujte.
Galerie vstup
Tentokrát foceno na tři aparáty: Zrcadlovka Olympus E510 + objektiv ZD1454, ultrawide Ricoh GX100 a vodotěsný Olympus 1030sw.
> > > > >
