Mohl za to maďarský Malév. Popletli ceny letenek a jako správní letenkohledači jsme hned zareagovali s velmi nejasnou představou, jak to v Libanonu asi bude vypadat. Naštěstí bylo trochu času na zjištění detailů, takže jsme z Budapešti odlétali celkem informačně vyzbrojeni. Výlet na Blízký východ jsme pojali ve stylu rozšířeného "euro"víkendu, 4 dny na místě + cesta. A bylo to tak akorát, ačkoliv jistý prostor pro poznávání by se dal najít. Termín výletu 1/10 až 4/10 2010.
Noční let, ve tři ráno nás přivítalo letiště a venku letně vlahý vzduch . Představa, že nějak přečkáme na letiši do rána a pak pojedeme autobusem do města se ukázala lichá - na letišti nebylo kde a autobusy tam nejezdily;) Tudíž taxíkem do hotelu v centru města, kde jsem nechali zavazadla a vyrazili poznávat ranní město. Představoval jsem si, co by tomu řekla mamka, kdyby mě viděla toulat se na skonku noci Beirutem, ale jako řada dalších, i tato představa by byla přehnaná. Město spalo, nikde nikdo, občas policejní hlídka. Došli jsme na městskou promenádu, koukali na moře a sledovali východ slunce nad horami na východě. Kolem začali trénovat ranní běžci, doprava houstla a začal být vidět charakter města. Horečná výstavba, občas zbytky válečných škod, luxusní automobily. Hurá hledat snídani, nic netuše, jak to tady chodí a co to bude stát. Po chvíli na mechanickém stroji dělané velmi silné presso za deset korun a za stejnou cenu donut přímo z pece ještě zvýšili začínající euforii. Znovu do města, kolem salonu Blanky Matragi, doprava se začala ukazovat šílenou, pravidla neexistují; nakonec jsme našli městkou pláž, kde jsem si trochu odpočali po prakticky probdělé noci. Dalo se i perfektně koupat, voda teplá a celkem čistá, prima. Poznávání hlavního města byl plán prvního dne, místní kuchyně, důležitá místa, trochu to celé pochopit. A šlo to dobře, krom taxikářů nám nikdo nic nevnucoval, v ulicích čisto a nekončící výstavba. Občas překvapila vojenská hlídka a tanky, charakter dotvářely muslimské motlitby střídající se s křesťanskými kosteli. Zajímavé místo.
Během následujících 4 dní jsme prozkoumali hlavní libanonské lokace a projeli skoro celou zemi (řízení tedy bylo naprosto ďábelké, doprava je šílená;). Více je vidět v galerii, ale dojmy, které zůstaly, jsou skvělé a velmi pozitivní. Pořád jsem v šoku, že pouhé 3 hodiny letu ze středu Evropy se může nacházet něco tak rozdílného.