Krátké info
28/4/2011 - 12/5/2011 bylo vyhrazeno návštěvě nejlidnatější země na planetě. Až později jsme si uvědomili, že v tuto dobu mají Číňané státní svátky a cestují a za příbuznými... no, aspoň to bude opravdové;)
Z Finnairem, který jsme si značně oblíbili, přes Helsinki do Shanghaie. Hned mapa metra byla značně obsáhlejší než ta, kterou jsme měli ve dva roky starém průvodci. Ono obecně platilo, že zítra zde již znamená včera. Zajímavé jsou bezpečnostní procedury, při vstupu do všech veřejných prostranství, tedy včetně metra, památek atd., je nutno projít skenem a nechat si oskenovat zavazadla. Myslím, že povolenou dávku roentgenového záření jsme překročili několikrát;) Orwell by se radoval, dokonalost jeho vizí dotvářely i miliony kamer umístěných všude možně i nemožně, dopravní televizní kanál byl schopen zazoomovat na každou identifikovanou autonehodu do velikého detailu. Trochu jsem odbočil od úvodu, nicméně ten um práce s davem byl až fascinující, jakmile se někde začalo shlukovat více lidí, vždycky byl v blízkosti policista a kovový had, který tomu dal pořádek. No, revoluce zezdola tu rozhodně nehrozí.
Shanghai je něco jako výstavní salon Číny, co je starší než pár desítek let, se musí zbourat a nahradit hypermoderní zástavbou, ve městě zůstaly všeho všudy dva chrámy, kde jeden z nich je přímo nad zastávkou metra, obestavěný mrakodrapy. I pro běžné Číňany je to "něco", pozorovali okolí a fotili stejně jako my. Co chybělo, byl nějaký duch, hloubka a smysl místa. To se objevilo po nočním přejezdu vlakem (výborná forma cestování) do Pekingu. Peking je možná "rudé město", ale zachoval si velmi osobitý ráz, není nijak anonymní, dají se v něm poznávat postranní uličky, procházet se v chrámech nebo jen vnímat atmosféru. Ale ta velikost je šílená, kilometrové bloky domů se přejít moc nedají, naštěstí taxíků je všude spousta a mají pevné nízké ceny. Z Pekingu vyrážíme na Velkou čínskou zeď, zajímavý zážitek.
A pak opět nočním vlakem 1500 km do Xianu, kde je poblíž známá Terakotová armáda. Xian už je jiná Čína, výrazně chudší, živelnější. Člověk si musí navyknout na velmi neempatické chování Číňanů, narážení, strkají, plivou... Určitě by se daly najít nějaké "polehčovací" okolnosti, jako že jich je moc a musí se prát o místo na světě, z pohledu cestovatele je to ovšem nepříjemné a představa rozšiřování čínského vlivu napříč světem jakbysmet. Terakotová armáda při odhlédnutí k paranoidnímu důvodu vzniku je naopak fascinující.
A pak opět vlakem zpět do Shanghaie, poslední procházka po Pudongu, koloniálním Bundu, pár nákupů v Nanjingu a hurá do Helsinek, kde máme jeden den stopover. Změna je fatální, 10x dráž, 10x větší pohoda. Tak nevím, co je lepší;) Ale nechci být zbytečně kritický, výlet do Číny určitě za to stojí, stačí se podívat do fotogalerie. Jen ty rozdíly jsou ještě větší, než jsme je čekali - třeba s Japonskem naprosto nesrovnatelné.
Fotogalerie
> > > > >
