Preview
Spojené státy mi zatím cestovatelsky unikaly. Měl jsem tento svět spojen s komercí nejhlubšího zrna, kde není možné prožít zážitky, které nabízí třeba barevná Asie nebo historií prodchnuté evropské státy, o blízkém východu nemluvě. Samozřejmě se jednalo o sebestředné přezírání, ve skutečnosti bývá všechno jinak;) Mezitím slovo dalo slovo a s Jiříkem jsme se rozhodli, že podnikneme cestu na západní pobřeží, prohlídneme si města a parky okolo a uvidíme. A nebudeme se snažit vidět všechno a jenom se honit, prostě v poklidu spočinout, projít si treky, poznat prostředí. Doba, kdy tam vyrazit je trochu záludná - do března může být ještě zima a sníh, ale v Death Valley vrcholí sezona a od dubna tam bývá ďábelské horko a sucho. Tak jsme to riskli a zkusili první polovinu března, 2/3/2012 až 14/3/2012.
San Francisco
Let s US Airways z Mnichova do San Francisca s přestupem ve Philadelphii byl v pohodě, 10 a 6 hodin, shlédl jsem velmi povedený film Big Year a trochu si odpočal. V SFO na BART, něco jako metro, a hurá do hotelu. Shodou okolností jsem trefil Powell street, kde je dole točna tramvaje, to si užijeme;) 9h Time lag vyřešen klasickou cestou - udžet se, nejít spát a hned se přizpůsobit místnímu času; většinou mi to funguje, tady taky. Kdyžtak litrovka kafe ze Starbucks pomůže. Následující dva dny jsme procházeli město, teploty kolem 18°C a slunce, SFO je moc fajn, spousta skrytých uliček, příjemná atmosféra, klasická místa jako Golden Gate Bridge nebo Lombard street, i méně klasická jako Kerouackova alej, všechno je ve fotogalerii. Třetí den byl výlet do Berkley, podívat se na třetí nejlepší univerzitu na světě (velmi inspirující prostředí) a kouknout se na Oakland a jeho ohromné nákladní přístavy.
Grand Canyon
Ráno zpět na letiště a s Deltou dvě hodiny do Phoenixu. Tam po diskuzi v Hertzu, že opravdu nechci toto a tamto pojištění nebo ještě větší vůz, jsme nasedlo do Dodge Grand Caravanu a vzhůru do Grand Canyonu. Cestou bylo potřeba něco nakoupit a první setkání s šílenými nákupními městečky na kraji Phoenixu nám vyrazilo dech, opravdu tam mají všechno větší...;) V Grand Canyon Village jsme měli rezervovaný camp, což se nakonec ukázalo být jako nenutné, přes polovinu míst bylo volných. Dodge jsme sklopením sedaček do podlahy přeměnili na obytný vůz a relaxace na zítřejší trek mohla začít. Ráno překvapil chlad a málo průhledná okna... v noci napadlo asi 10cm sněhu a pořád padalo (což předpověď slibovala...). Ranger nás ale uklidnil, když se do kaňonu vydáme trasou South Kaibab Trailhead, bude to dobré. A bylo. Sníh byl ještě asi 50m výšky, ale pak se vyjasnilo a ve zbytku kaňonu bylo teplo a hezky. Netroufli jsme si dojít úplně až k řece, vyrazili jsme až někdy v deset a varování všudypřítomnými cedulemi na nebezpečí dehydratace nebo vyčerpání, skončili jsme kousek za Tip Off pointem. A cesta nahoru byla opravdu dost náročná, ono překonat v 7km převýšení 1500m není každodenní záležitost středoevropského ajťáka. Ovšem bylo to úchvatné, geniální scenerie, nikde nikdo, ticho.... krása. Kdyby se dalo dole přespat a pak přejít na North Rim nebo se vrátit druhou cestou, určitě bychom si pobyt tam protáhli. Tak zase někdy příště;).
Las Vegas
Po treku v GC jsme vyrazili směrem k Vegas, cestou zastavili někde v motelu a dopoledne dorazili k Hoover Damu, přehradě, napájející vodou i elektřinou Las Vegas a okolí. Je otázka, zda-li takové znásilňování přírody je správné, ale technicky to bylo samozřejmě velmi působivé. Díky hranici Nevady a Arizony jsme zkusily cestování časem, skvělé;) LV už z dálky působilo trochu prapodvně, ale to bylo nic proti tomu, co předvedl Strip, hlavní městská ulice s artefakty populárních míst na Zemi; od Benátek přes pirátské loďě po svítící pyramidy. Všude casina, herny, bary a nabídky na lepé děvy. Pro party people zřejmě ráj na zemi, pro nás úplně ne;) Ale Stratosphere Tower s šílenou Big Shot atrakcí na jejím konci jsme si dost užili. Taky se ve Vegas skvěle nakupovalo, čas jsme rozhodně nepromarnili.
Death Valley
A pak do Death Valley. Kolem nevadské Area 51, kde se skrývají mimozemšťani a americká vláda tají flotilu vemsmírných lodí a pořád na západ. DV bylo kouzelné, první pohledy z Danteho pointu předvedly okázalost celého údolí, Zabriskie point zase doby těžby Boraxu. Ale už se začalo stmívat, camp v Furnace Creecu byl skoro prázdný, tak hurá tam. Doba mezi západem slunce a východem měsíce byla fascinující, na obloze bylo tolik hvězd, kolik jsem snad nikdy neviděl. Jiřík byl u vytržení, iphoní app StarWalk dávala nápovědy o souhvězdích..., pěkné. Ráno na Badwater, nejnižší místo ve Spojených státech, trek do Golden Canyonu a Painting Canyonu, Salt Creek se 4x slanější vodou než je v mořích a pouštní písečné duny. Zajímavé místo.
Sekvoje
Původní plán pokračovat do Yosemit byl kvůli sněhové neprůjezdnosti tam modifikován na Sequoia National park, kam jsme dorazili někdy v noci. Před stoupáním nahoru je malý státní camp, ideální místo přespání. A ráno hurá k velikánům, největším organismům na planetě! První byla procházka ve sněhu po malém sekvojovém háji, pak General Sherman a nakonec výlez na Moro Rock. Z Moro Rock je pohled na celé údolí, v létě se tam dá samozřejmě dojet autem, teď v zimě jen pěšky pár mil od hlavní silnice. Obrovitost a stáří stromů nahání husí kůži.
Highway No.1
A večer přejezd k západnímu pobřeží, plán na druhý den je Monterey, Santa Cruz, Silicon Valley a návrat do SFO. Monterey překvapilo svojí malebností, 17-mile Route je ideální forma seznámení se s poloostrovem, luxusní golfové areály, Ptačí skála nebo Osamělý cypřiš. Z auta se zde většinou moc nevystupuje, ale my se rádi protáhneme;) Santa Cruz může být fajn v létě, teď tu bylo poněkud mrtvo, ale Silicon Valley si na roční obdob nepotrpí, headquater Apple, Google nebo Oracle nás napájeli svojí atmosférou, pochytit trochu myšlenek.... Večer ve Friscu začalo pršet, sbalili jsme se a ranním letem zpátky domů.
The End
Jak tedy? Moc mě to bavilo. Hrozně fajn atmosféra, klid, pohoda. Národní parky jsou skvělé, citlivě připravené pro návštěvníky a nabízení zážitky, které jinde nejsou. Má to samozřejmě svoje specifika, ale proto člověk cestuje, aby poznával něco nového... Všechno tam fungovalo tak nějak jednodušeji, od dopravního značení (jen pár značek a zbytek textově) po platby kartami (bez čekání podepsat a jít), zjednodušování života je zřejmě jeden z hlavních cílů Američanů, určitá fyzická nadměrnost jde s tím ruku v ruce; ale zvyknout se dá dost rychle. Shopping oblečení a některé elektroniky se vyplatí, jídlo je naopak dražší. Takže ano, sem se ještě určitě podívám.
Fotogalerie
> > > > >
