20.05.2017
Samozřejmě, že se od roku 1997 svět změnil. Internet tenkrát začínal, sociální sítě hledaly svoji tvář ve formě diskuzních fór; třeba Mageo nebo Electrozone, co bych si bez nich počal. Na počátku vzniku bodyia.cz určitě byla touha po sdílení zážitků a nastavení reflexí, jestli daný směr je správný či nikoliv. Hudební nástroje, cestování, pocity - prostor seberealizace. Taková malá epizoda. Nenapadlo mě, že spolu vydržíme tak dlouho. Samozřejmě se značnými publikačními výkyvy, ale co nadělám:) A kdyby se mě tenkrát ve třiadvaceti někdo zeptal, jaký budu za dvacet let, určitě bych zaváhal. Zřejmě bych mluvil něco o zkušenostech, nezávislosti, rozumu... a pustil to z hlavy. Což by bylo to nejlepší, co bych mohl udělat.
Přiznám se - dlouhodobě příliš neplánuji. Naopak mě těší, že to, co mám rád, mému srdci málokdy zevšední, že se držím zájmů a toho, co mě baví. Udržuje mi to kontinuitu a prohlubuje detail, raději jednu hlubokou znalost než sto povrchních. Takže za dalších dvacet let - kde budu, co budu dělat, netuším, ale pravděpodobně budu velmi podobný, jako jsem dnes.
PS: Docela jsem zanedbával recenze nástrojů, což mě mrzí, protože těchto informací není nikdy dost. Ale sešlo se mi tu pár nezvyklých kousků, u kterých jsem dělal i nějaký modding, slibuji nápravu:)PSS: Každodenní zážitky, fotky z cest a tak dávám převážně na facebook, můžeme se potkávat tam
PSSS: Á propos - málem bych zapomněl, je tu nový fenomén, a to běh. Před rokem jsem s obtížemi oběhl Labe od mostu k mostu, nějaké 3km. Ale život s Lukym mě, krom spousty dalších věcí, posunul i zde. Z běhání se stala potřeba, nutnost, je to čas, kdy mohu jen přemýšlet nebo nechat myšlenky plynout podle svého rytmu a cítit tělo, cítit jeho reakce, poznávat sebe. Moc prima.
Deník zase zavírám a budu čekat na další výročí:)
