Strategie lovu

Tento projekt s podivným názvem mám i dneska moc rád. Je velmi kompaktní, skladby znějí dohromady, navíc tady zpíval Jirka a Martina a můj mikrofon jsem mohl nadšeně pověsit na hřebík. Skoro se mi ani nechce věřit, že vznikl jen dva roky za Jít mimo... - v roce 1995
Hlavní zvuk tady vytváří K2000, samozřejmě za pomoci dalších nástrojů, dokonce jsme nahrávali na multitrack, čímž i určitá editace byla možná.
Dotek je taneční záležitost, Samota'95 zase freejazzová, z Infekce lidskosti je cítit industrial a Dotek IV naopak zavání melancholií. Každá skladba má svůj přiběh, rozvíjí fantazii a chuť k přemýšlení, hlavním znakem se stává věčný boj o udržení vlastněného (v oblasti citové, duševní i duchovní) a z toho vycházející strategie na získávání nových hodnot. Stručně lze shrnout - album o životě, lásce, naději a smutku.

K poslechu bych určitě doporučil... asi všechno:-) Strategie je deska s největším zastoupením zpívaných skladeb, ryzí instrumentálka je pouze úvodní a závěrečná skladba, ačkoliv mezihry ve zpívaných skladbách jsou často delší než jejich vokální protějšky:-)

Skladby na albu:

Texty skladeb:

Nebe v podkovách (text AD MEER)

Nebe v podkovách
lížeš rány z války hvězd
galaxie světů v nás
tvou vůlí zápasí
Otrok sebevrah
kdo mlčí ten má strach
hlas máš proto
abys moh’ řvát
Každá dlaň skrýt se dá
v ocelovou pěst
K nebi cesty vedou
suť a prach
jdi kam Tě nohy nesou
zatrať strach
Páteř jako lať
se zátěží vlastních vin
počítej i s nejhorším
ve štrece za štěstím
V zákopech je klid
krysy a bezpečí
cestám k nebi
chybí větrolam
Polem bitevním
jdi ke hvězdám

E. A. Poe (text Ondřej Šmíd)

Hasíš svou žízeň
v kaluži a bláta
havrane, havrane...
A očima se ptáš
Co že mi zůstane
až ukážu Ti svou
poslední grimasu
naučenou, vycvičenou...
Jak neohrabaný papoušek
co vypouští ze zobáku
mýdlové bubliny
zelené, zářívé...
Ach tak, můj havrane
nechceš být trpící
letíš si a prosíš o trochu času
pro mne
a pro svá křídla
Co křičíš havrane ?
co křičíš havrane ...
Ne a ne, ne a ne, ne a ne ...

60 th (text bodyia)

Mlhou vodních par bloudíš tmou
snad dá ti zahynout
a posléze vzpomenout
Na jediný dojem ze světa zdejšího
v cárech světla modlícího se syna
Kde ruce na prsou
oči upřené vzhůru
rodí radost jedinou
S láskou domnělou půjdu tobě vstříc
dlaně dám ti na oltář
zhasím svíce rozžhaté
A na dlouhou pout se vypravím
Při té cestě za sluncem však rád bych
znovu spatřil tvoji tvář
kterak kolem hlavy tvé
rozplývá se nebeská zář

Samota '95 (text René C. Roušar)

Chci Tě
ta samota mne dusí
tikot hodin a prázdné dny
ve kterých chybíš ty
Užívám Tě jako lék
který dostávám ve svých snech
polibek na vyschlý ret
a něžné pohlazení ve vlasech
Den za dnem
jak dlouho budu ještě trpět
umírat a probouzet se ve snech
ptám se sebe - neumím si odpovědět
žiju v noci, přes den jsem mrtev
Čekám, až mi podáš svět
v něm ukaž mi sám sebe
nechci Tě mít jen ve svých snech

Padající nebe (text René C. Roušar)

Vždy, když se probouzím
zvoní zvony a nebe padá níž a níž
A vše je stejné jako to ráno
kdy jsi mi vzala oči a podala bílou hůl
Ano, myslím to ráno
kdy vyšlo černé slunce
a paprsky zmrazilo řasy mrtvých očí
to ráno, kdy neměl jsem, co ti dát
Vždy, když teď usínám
zvoní zvony a nebe mizí pode mnou
tehdy tvůj náhodný dotek
pocit touhy a naděje mi přináší
Vždy, když slyším zvony
a nebe mám až u nohou
cítím své srdce a počítám hvězdy
Vždy, když se rozezní zvony

??? v2 (text Jiří Kučera)

Pláč mi srdce rozrývá
dnům se život krátí
Tvář, smutkem pobledlá
s láskou odchází
Tmám svou duši otvírám
stín se v stínu ztrácí
Sám tu s tebou zůstávám
sny se někdy vrací...
Jsou v tvých srdcích ukrytá
štěstí, co nám schází
Sám tu s tebou zůstávám
sám zůstávám rád...

Dotek (text René C. Roušar)

V tichu se ztrácí
v prázdnu se rozplývá
Z dálky přichází
mé tělo ho vnímá
Prostorem kráčí
do těla proniká
Nikdo ho neslyší
v sobě se ukrývá
V tichu se ztrácí
v prázdnu se rozplývá
Z dálky přichází
mé tělo ho vnímá
Nikdo ho neslyší
svůj hlas v sobě ukryt má
Do nitra vlétne jako pták
zas v okamžení umírat
Do mysli vlétne jako sen
nebýt už nikdy probuzen
Těla se dotkne jako sníh
ve stínech světa světlo dní
Těla se dotkne jako sníh
ve stínech světa světlo dní
Do nitra vlétne jako pták
zas v okamžení umírat
Do mysli vlétne jako sen
nebýt už nikdy probuzen

Infekce lidskosti (text AD MEER)

Popadali sesházeni ze zdola
vinu dejme výšce smýšlení
Nutno izolovat je a sledovat
Jsou dokonale lidsky zkažení
V intimně nakažlivých stycích
vpitou tuší v cestovním papíru
ve velkém pašovali city
destilovali je ve víru
Podávali je v dávkách deci
po nichž davy řídly stoupenci
V dokonale hermetické kleci
snadno podlehli té infekci
Stěžovali si, že jsou necelí
z pat i dlaní cítí nítě růst
V útulných celách naděje ztráceli
pod leukoplastí zvraceli půst
Pokřtěni potem se závažím v psychice
v plné zbroji a přitom bezbranní
Možnosti ušlapali v panice
svou nevlastní krví jí upsaní

Dotek IV. (text bodyia)

Hladíš mé ruce
které se touží dotknout
Stále jen nasloucháš trápením mým
která mne svírají
Prosím, tak odpust,
že zranil jsem
lásku Tvou
Netuším, jak Ti to říct
když stále rád Tě mám
Přitom však vím
že z našeho času zbyl jen stín
Vzhlédneš-li uvidíš nebe
na kterém budu já
Stát vedle Tebe
hladit Tvé něžné dlaně
Stále jen nasloucháš trápením mým
která mne svírají...