Nadšení trvá, přídává se byznys (1980-1987)

Jestliže 70 léta byla ve znamení velkých modulárních nástrojů, 80 léta znamenala předzvěst konce éry analogových syntetizérů a objevení rozdílných typů digitálních nástrojů.

V roce 1980 uvedl Roland vlajkový model řady Jupiter – Jupiter 8. Měl dva VCO, přepínatelný VCF a byl fyzicky největším představitelem tehdejších výrobních řad Rolandu. Těšil a těší se velkému zájmu pro svůj výborný zvuk, patří mezi vyhledávané typy sběratelských nástrojů.
V roce 1981 vznikl revoluční nástroj PPG Wave2. Používal digitální oscilátory, pracující s vlnovými tabulkami, VCA a VCF, měl sequencer, který uměl nahrávat i pohyby knobů, dynamickou klávesnici s aftertouchem, pozdější modely dokázaly přehrávat samply.
V témže roce E-MU zahajuje výrobu své veleúspěšné řady Emulator. Jednalo se o sampler, inspirovaný Fairlightem, samploval 27kHz, osmibitově, co se týče syntézy zvuku, mnoho neuměl, jednoduchý filtr a LFO jako vibráto. To všechno za 10 000 $, což bylo sice mnohem méně než Fairlight, ale pořád dost pro normální smrtelníky.
V roce 1982 se objevily první cenově dostupné vícehlasé syntetizéry (Roland Juno 6 a Korg Polysix). Oba měly digitálně řízené oscilátory, analogové filtry i kontrolní zesilovače. Modulační matrice nebyla nijak bohatá, Korg měl paměti pro zvuky, Juno se jich dočkalo už u následníka Juno-60 s komunikačním rozhraním DBC.
Od vzniku digitálních nebo jednodušších analogových nástrojů, které se ovládaly digitálně, byl už jen krok k zavedení nějakého systému, který by dovoloval přenos dat mezi jednotlivými nástroji. Roland vymyslel systém DCB, který aplikoval do některých svých strojů. Tento systém byl jednoduchý, dokázal posílat a přijímat informace o stisknutých klávesách, čísle zvuku a další parametry, ale nerozšířil se mezi další značky. Konstruktéři se rozhodli přijmout normu, závaznou pro všechny výrobce. První pokus byl USI (Universal Synthesizer Interface) od Sequential Circuits, Rolandu a Oberheimu. Japonci však navrhli jiný systém. Pod záštitou výstavy NAMM 1982 se 12 známých firem (mezi jinými Yamaha, Korg, E-mu a Kawai) dohodlo na protokolu přenosu dat MIDI (Musical Instruments Digital Interface). Prvním midizovaným syntetizátorem byl Prophet 600 od Sequential Circuits, následován Rolandem Jupiter 6. MIDI bylo později implementováno do nástrojů Yamaha, Korg, PPG, Crumar a spousty dalších. Stal se zázrak – konkurenti se dohodli na jednotné normě, existující a fungující dodnes.
V roce 1983 Yamaha nabídla revoluční model DX7. Její enormní úspěch podpořily nové zvuky na bázi FM syntézy, malé rozměry, expresivita a relativně dostupná cena. Ovšem puristé nástroj nepřijali, neboť zvuk nedosahoval kvality analogových předchůdců a velmi komplikovaně se programoval. Ale hudebníci byli novými možnostmi uneseni a DX 7 získala mnoho rekordů v prodeji. DX 7 zároveň značí konec analogové éry a úpadek výrobců amerických a evropských ve prospěch japonských. Mnoho firmám několik let trvalo, než se z šoku vzpamatovaly, některé však nepřežily (Moog, ARP, SCI…)) Bylo potřeba čekat několik let na konkurenci schopnou japonské dravosti a DX série od Yamahy.
V roce 1984 let italská společnost Elka, vyrábějící varhanní nástroje druhé ligy, uvedla výborný nástroj. Přes špatnou reputaci značky a ve špatnou dobu vznikl jednoduše ovladatelný a výborně znějící syntetizér Synthex. Zpočátku zůstal nepochopen, ale na jeho kvality upozornil např. Jean Michel Jarre na desce Randes-Vous.
V roce 1985 Ensoniq uvádí levný sampler Mirage. Samploval na 33kHz, osmibitově, obsahoval analogové filtry, obálky i LFO a stal se prvním opravdu masovým samplerem.
V roce 1985 Casio uvedlo na trh nové unikátní syntetizéry na bázi fázového zkreslení (řada CZ), ovšem po několika zrealizovaných modelech firma trh syntetizérů opouští. Posledním byl VZ-1 z roku 1988.
Pro americkou firmu Ensoniq byl rok 1986 rokem ESQ1, vzniku syntetizérů na bázi transewave/wavetable. V tomto duchu firma pokračovala dalšími modelovými řadami (VFX, SQ, SD, TS, MR, KT). Posledním modelem byl Fizmo.
V roce 1987, když Yamaha pokračovala ve svých FM modelech druhé generace (DX7 II..), další japonský gigant Roland uvedl model D 50 na základě ROM vzorků se zajímavě uspořádanou subraktivní sytézou. Tento výrobek přispěl ke konci FM éry.
Následující rok Korg předstihl v prodeji Roland díky nástupu workstation M1 s ROM vzorky, sequencerem a multiefektem.