Srí Lanka 2005

Závěr letošního podzimu jsem se rozhodli s Péťou prožít trochu jinak než obvykle. Místo smíření se s nevlídným počasím v rodné zemi hurá někam, kde to neznáme. A kde je teplo, světlo, jiné mravy, jiní lidé... Z předem vybraných destinací nakonec zvítězila Srí Lanka, takřka rovníkový ostrov o rozloze České republiky, svým severozápadním cípem sousedící s Indií. Cestovní kancelář jsme zvolili německou FTI s odletem z Mnichova.

Před cestou panovaly mírné obavy - na co se připravit, co nás tam může potkat. Zkontrolovali jsme očkování, žloutenku A a B máme, přihodili jsme meningokoka a tyfus. Doporučuje se ještě cholera a léky proti malárii. Neplánujeme ale výlety do džungle, takhle to snad bude stačit, navíc antimalarika mají poměrně nepříjemné druhotné příznaky. Ještě připravit nějaké léky na střevní potíže (potřebné), proti spáleninám a vitamíny. Pak průvodce (osvědčilo se jediné české vydání od LonelyPlanet, byť z roku 2003, nezahrnující změny po tsunami a cca 20% růst cen za poslední roky), mapy, věci na potápění a potřebné elektrospotřebiče.

Let s LTU, Airbus 330-200, na desetihodinový let docela málo místa a interaktivní zábavy. Colombo nás vítá palmami a mírným tropickým deštíkem, letiště je luxusní a venku kolem třiceti stupňů. Už nás čeká delegát a vanem vyrážíme na jih ostrova, do vesničky Kogalla, kde máme hotel, 16km od historického města Galle a asi 140km od letiště. První šok je z dopravy, jezdí se neuvěřitelně. Pomalé tříkolky tuk-tuk, rychlejší dodávky, pár osobních aut japonské a asijské výroby a barevně pomalované autobusy bez emisních limitů. V praxi to vypadá tak, že do zatáčky, kam není vidět, se zatroubí, vůz na druhé straně přibrzdí a je i připraven vyjet mimo silnici, aby předjíždějící, nejčastěji autobus, mohl dokončit svůj manévr. To komplikují zvířata (krávy, psi, kozy..) líně se povalující po cestách a stav vozovek. Pak se maximální rychlost na celém ostrově 40km/h nezdá být tak nízká. Nicméně i v tomto zmatku panuje ohleduplnost, úcta a předvídavost - u nás se jezdí mnohem agresivněji. I to má jistě vliv na nehodovost, v distriktu Galle (jako náš menší okres) se za den stane tak 5 lehčích nehod.

Cestou po pobřeží na jih vidíme rány, které způsobila před rokem tsunami. Mnoho domů je rozbořených, asistují jim náhradní dřevěné domky a velké stany, hotelů může fungovat tak polovina. Z prosperující přímořské části se staly ruiny, které ještě pár let potřebují na opravy. Ač se všichni snaží, z celého světa přichází humanitární pomoc, jde to pomalu. Navíc i turistů je méně než v předchozích letech. Ale hotel Koggala Village Club je už prakticky opravený, můžeme se ubytovat mezi další přátelské a komunikativní turisty, především z Evropy.

14 dní pobytu se dá prožít různě, my volíme první dny s přivykáním podnebí a času (v zimě + 5hodin) na pláži a v komfortu hotelu, ochutnáváme místní jídlo i nápoje, věci na kari bývají velmi pálivé, ale třeba sladké umí srílančané úchvatné. Teprve po aklimatizaci vyrážíme do okolí a na výlety. Ty je možné dohodnout s cestovní kanceláří nebo s nějakým všudypřítomným služby nabízejícím taxikářem. A na výběr je buď cesta tříkolkou tuk-tuk, osobním vozem nebo vanem. Do nějakých 40km je tuk-tuk ideální a bezproblémový (třeba prohlédnout si okolní pláže, zamířit do chrámů, dílen na šperky atd.), na delší vzálenosti už nepohodlný. Van se vyplatí při větším počtu osob, my jsme dva a tak na cestu po vnitrozemí volíme auto s řidičem a průvodcem. Dvoudenní okruh Colombo - Kandy - Nuwara Elia s prohlídkou továrny na čas, botanické zahrady nebo sloního útulku je vyčerpávající, cestování po Srí Lance poměrně zdlouhavé. Přitom se utvrzujeme v poznání, že jedním z největších problémů ostrova se stává ekologie. Vozidla nemusí splňovat žádné emisní limity a hlavně staré naftové motory nákladních vozů a autobusů způsobují, že se v centrech větších měst skoro nedá dýchat. Do toho neřešené odpadové hospodářství - i místní nám říkají, že dříve byl ostrov mnohem čistší. Ale krajina je nádherná, spousta zeleně, hory pokryté čajovníkem, v nížinách palmy, cikasy, banánovníky.

Srí Lanka používá dva druhy zásuvek, sever a střed se hlásí k britské koloniální minulosti a tak stejně jako v Indii jsou zásuvky britské. Na jihu mají jiný tvar, který má ohromnou výhodu, že krom zemnícího kolíku lze do nich zasunout normální evropské zástrčky (je nutné počítat s neuvěřitelnými výkyvy napětí, ale notebook nebo různé nabíječky všechno zvládli bez problémů).

O co méně turistů je přítomno, o to více si nás všímají různý otrapové a samozvaní průvodci. Ale stačí trochu asertivity a obrnění se od okolí, buď se s nimi nebavit vůbec, což je těžké, nebo je hned v začátku odpálkovat do patřičných mezí. Asi nejhorší jsou "beach-boys", kterých bylo někdy velmi složité se zbavit. Zvlášť první dny, kdy naše bledá pokožka prozrazovala nezkušenost s místním prostředím. Ok, budiž, je to jejich práce. Obyčejní lidé jsou naopak velmi vstřícní a hodní.

Na Srí Lance se smlouvá. Snad kromě vlaku a několika málo státních obchodů všude. A člověk hlavně zpočátku netuší, jaké by ceny asi měly být. Ukázalo se dobré navštívit některý ze sítě státních obchodů s řemeslnou výrobou Laksala. Tam jsme získali trochu přehled a třeba vyřezávané figurky byly za třetinu ceny, než jakou nám nabízel na trhu domorodec. Obecně byly překvapivě drahé dílny, vyrábějící prodávané zboží, konkrétně v jednom dole na drahokamy, spojeném s brusírnou a obchodem, nám nabízeli moonstone (verze opálu) za 10-ti násobek běžné ceny. Což byl ovšem extrém a Péťa ztropil v obchodě menší skandál... a i když cena pak spadla z 90 na 10USD, nic jsme nekoupili. Prostě je nutné zůstat ve střehu a řeči typu, že oni jsou výrobci a v normálních obchodech by stejné zboží stálo mnohem víc, pouštět druhým uchem ven. Třeba náš hotelový obchod v mnoha případech nabízel u šperků a drahokamů lepší ceny. Mimochodem tato komodita je na Srí Lance vyhlášená a patří právem k nejnakupovanějšímu zboží turisty. Spolu s vyřezávanými maskami, kořením a léčivými mastmi. A když poznáte realitu, viz předchozí text, jsou ceny na evropské poměry velmi příznivé, místy až extrémně nízké.

Listopadové a prosincové počasí je tam nádherné, přes den kolem třiceti, v noci jen o trochu méně, moře kolem 28°C. Slunce občas zahalí mraky, přes které to stále ďábelsky opaluje, občas sprchne. Není to jednoznačnost modrého nebe a parna, počasí se mění, občas získá vládu monzun ze středu ostrova, který ještě trvá.
I tato různorodost podtrhuje pocity z celého výletu, Srí Lanka je země, kam se určitě brzy vrátíme. Bylo to úžasné, obohacující, seznámili jsme se se spoustou lidí, poznali věci, které jsou v Evropě potlačené nebo neexistují.

Kýč, respektive typický západ slunce na pláži u hotelu.	Srí Lanka je velká podobně jako Česko, pláže jsou zejména na západě a jihu, ve vnitrozemí jsou hory, čajové plantáže, na severu bojují tamilští tygři a nejezdí se tam. Válka stojí ostrov ročně kolem miliardy dolarů... určitě by bylo kde je investovat lépe.
Koggala Vilage Club. Napravo hotel, nalevo bungalovy a vedle nich pláž, za budovou vzadu je hotel Koggala Beach, se kterým má Village stejné restaurace a bary, resp. je to celé jeden kompex. Village poskytuje víc soukromí.	Pláž u hotelu, na pohlednici z před tsunami má výrazně jiný tvar, dva hotely vedle byly ještě částečně rozbořené.
Sloní útulek a Péťa si hladí miminko.	Hotel při cestě do vnitrozemí byl v deštném pralese. Úžasná atmosféra a večer v restauraci na střeše byly slyšet přesně zvuky z relaxačních CD:-)
I sloni se rádi koupají. Tříkrát denně se sedmdesát slonů z útulku vypraví do blízké řeky, působivá show pro turisty.	Opice. Všudypřítomné, zlobivé.
Botanická zahrada před Kandy má rozlohu 60 hektarů a k vidění jsou opravdové bizardnosti, v kořenech tohoto stromu bych si mohl klidně postavit chatičku:-)	Galle a jeho Fort - pevnost, které zbyla z dob kolonizátorství Holandskem.
Čajové plantáže, běžný obrázek srílanské Vysočiny. Keříky jsou necelý metr vysoké a udržované.	Trhačka čaje musí za den nasbírat 30 pytlů, který má na zádech. Trhají se první tři lístky. Za den práce dostane něco málo přes dolar.
Prvotní sušení čaje. Následuje dosušování, fermentace, lisování, třídění...	... a výstupní kontrola kvality. Produkuje se pouze černý čaj a to různých kvalit. Zajímavé je, že první čajovník přivezli na ostrov v devatenáctém stolení Britové, do té doby byl zde neznámý.
A brusírna drahokamů. Na dřevěné tyčinky se přilepí kámen a na kotoučích z různých materiálů se upravuje.	Brusička brousí granáty, všechno je ruční práce, hezky a jemně bez rukavic.
Chrám Zubu v Kandy. Když byl Budha upálen, indická princezna vzala z hranice jeho zub, schovala si ho do vlasů a uprchla na Srí Lanku. A v tomto chrámu se zub v jedné z mnoha zlatých schránek nachází. Zajímavé místo.	Vedle čajovníků jsou v horách časté vodopády, dlouhé a mohutné.
Dílna na skořici. Skořicovník se loupe, oloupaná kůra suší (nahoře) a po rozemletí je to běžná skořice, kterou používáme. Z listů se lisuje olej, co zbude, se spálí.	A souboj varanů kousek od pláže. Tato zvířátka jsou docela častá, ale lidí se spíš bojí, než aby útočila.
Typický střed města, zde Kandy. Obchody, resp. stánky se zbožím, tříkolky, drahokamy, batika a velmi častý Baťa.	Až půjdeš domů, tak zhasni!:-) Takto řešené pouliční osvětlení bylo v parku u Koggala lake.
Náš tuk-tuk řidič. Vozil nás po okolí, dobře se s ním bavilo a nemuseli jsme pokaždé smlouvat cenu.	Mnichov letiště a konec výletu. Před branou nás čekalo zasněžené auto, sníh mi padal do sandálů a bylo mi líto, že jsme zase doma...