Tunis 2004

Začátek června a doma pořád zima, slunce si dává na čas. Bylo na čase vyrazit na výlet. Lastminute a hurá s Péťou do Tunisu, na jeho nejjižnější turistické místo, kousek od města Zarzis, asi 40km pod Djerbou.
A dojmy? Rozporuplné. Místo pro totální relaxaci, když člověk nechce nic dělat a jenom ležet u vody. Problém, když vyrazí po okolí a vidí chudobu a špínu na každém kroku. Jídlo buď pálivé nebo bez chuti, neodbytní obchodníci, nabízející cokoliv. A neustálé smlouvání, pevné ceny neexistují. Jednou stačilo, přístě zase jinam:-)

Pardubické letišťátko je maličké, ale pro nás znamená výtečnou možnost cestování.	Poněkud zataženo. Aspoň je čas prohlédnout si detailně hotel Zarzis s jeho spletitým systémem chodeb, esteticky výborných salónků a bazénů,
"Rider, rider", pokřikují na turisty místní a nabízejí projížky na koních a velbloudech. Mluví německy a už trochu česky.	Baklava. Výborná záležitost, kousky mandlí v medu a mandlovém těstě...:-)
Občas jsme potkali dva místní kluky, držící se za ruce. Většinou mladé, hezké a nikterak často, aby šlo o běžnou zvyklost. Jak to tedy je?	Melouny, melouny! PickUp Peugeot 404 praská ve švech, trh byla bizardní záležitost. Stejně jako cesta zpátky taxíkem, který měl na kontě 800t. km.
Zahalené tuniské ženy prodávají látky. Jedna z mála příležitostí, jak se dostat z domu ven.	V hotelu se dalo koupat i v termálním bazénu s vodou 30°C...
...nebo zajít na pláž pod některý ze slunečníků. Většinu pobytu však vlála černá vlajka, vítr a vlny dosahovaly takových parametrů, že dovádění v moři bylo velmi dobrodružné.	Palmy, řasy a písek. V moři člověk nepotkal ani rybičku. Možná na vině byla zarzizská ropná rafinerie, špatná ekologie, možná jenom shoda náhod.
MiniZOO před branami hotelu. Zvířátka jsme si oblíbili a každý den je navštěvovali...	...dokonce i pavián Bobo se s námi skamarádil a když nás viděl, tak hýkal. Zapomenuté jablko z Čech představovalo maximální opičí zážitek.