Synthesizer meeting Kufstein

Preview

Když jsem četl reportáže z prvního ročníku, bylo mi naprosto jasné, že sem musím. Desítky fanoušků, přes sto nástrojů, často vzácných kousků, které je problém kdekoliv spatřit, natož si na ně sáhnout a prozkoumávat. Přes vlnu ohlasu na Electrozone jsme nakonec jeli s Martinem a Péťou pouze ve tříčlenném osazenstvu, prostě normálka;)

Program

Začátek byl ohlášen na sobotní poledne 30. srpna, do gymnázia v Kufsteinu jsme dorazili chvíli poté, pozdravili se s hlavním organizátorem, Theo Blodererem (Bluesynth.com), a začali se rozkoukávat. V hlavní aule, která se též používá pro koncerty, bylo na stolech připraveno mnoho pěkných kousků, na pódiu čekal Theův set pro večerní jamming, v místnosti vedle byly věci na prodej. Třidy okolo sloužily jako ložnice pro ty, kdož zůstávali přes noc, na chodbě vznikl caffé corner se spoustou synth dokumentace k prohlédnutí - prostě perfektní servis. Kufstein je navíc velmi pěkné městečko, když už bylo pískání a bručení syntetizérů přespříliš, dalo se vyrazit na úpatí alspkých masivů nebo do historického centra, plného restaurací.

V sobotu se hrálo asi do dvou do rána, Christa učila Martina zapojovat patche v Synthesizers.com, kluci na pódiu jammovali, občas se přidalo i místní grand křídlo Yamaha a conga/bonga, vládla skvěle přátelská atmosféra, diskutovalo se o všem možném. Ráno se začínalo kolem osmé, kdy do auly nádherně svítilo slunce, konec nastal v časném odpoledni.

Něco o gearu

Vyzkoušel jsem si spoustu gearu, otevřeně se přiznám, že respekt jsem měl vůči modulárům, třeba předváděcí A100 pana Doepfera se spoustou nepopsaných modulů... do toho jsem si netroufl. Zato Roland M700 nebo ARP 2600, ty jsou přehlednější;) Těšil jsem se na Synthex, rozhodně se z něj dala vykouzlit zajímavá spektra, o kus odlišná od jarreových stringů. Stejně tak mě zajímal chtěný Roland SH-7, ale trochu přišlo zklamání, moc mě nebavil. Když bych měl někdy měnit svoji SH-5ku, tak jedině za Roland System 100, se kterým se pracovalo velmi intuitivně a skvěle hrál. Velmi muzikální byl Waldorf Wave. Technicky by neměl být až tak odlišný od MicroWave I, ale pocitově mu byl vzdálen na hony. V koutě zapomenutý Kawai SX240 mě vždycky zajímal - a předtucha byla správná. Pěkný barevný zvuk, docela chytré ovládání, rád jsem si s ním pohrál. Jeho starší bráška Teisco SX400 zase nabízí 4 oscilátory, které mohou jet i v monofonním režimu a přes slabší filtry taky nabízí hodně. Kousek od sebe byli Minimoog model D, Minimoog Voayger a Little Phatty. Původní mini je určitě nejtlustší, Voyager se mu sice lepí na paty, ale až možnostmi ho výrazně předčí, LP je jednoduchoučká věc, která ale překvapivě přijemně hraje. Stejně překvapivý byl Roland JD800, sice rompler, ale osobitý, zvlášť vedle analogového moře. Ovšem numero uno se stal Synton Syrinx. Malý kovový synťáček, kterého se počátkem 80tých let vyrobilo z důvodu nezájmu jen asi 300ks, mě zcela uchvátil. Dva výborné oscilátory, formantový filtr, nezvykle koncipovaná LFO a další nestandardnosti spolu s perfektním zvukem a příjemným ovládáním. Nádhera. Škoda, že tam ještě nebyla velká Chroma, další z řady dreammachine, ev. Jomox SunSyn. Snad příště;)

Dojmy

Mohlo by se zdát, že taková přemíra lákadel musí mít následně jednoznačně negativní dopad na konta účastníků. Ovšem právě přesycení dává touhu návratu k prvotnímu - k muzice. Už nebýt technikem s pájkou v ruce nebo překupníkem, hledajícím nejlepší setup eventuleně harampádí hromadícím sběratelem. Takže žádné zbrklé nákupy, naopak broušení diamantů používaného zařízení ponecháním jenom osobně nejlepšího hardware, který dokáže rozproudil imaginaci hudebníka a přivolat můzu do jeho prstů.

Jsem moc rád, že jsem tam byl. Synth-passion na chvíli dostala uklidnění, uvědomil jsem si spoustu věcí, revidoval některé myšlenkové pochody a nastavil novým směrem budoucí cesty. A z nich minimálně tu na příští léto - zase do Kufsteinu;)