Casio VZ10m

Zajímavé. Začínají mi chybět ryze digitální zvuky, chladné, zvonivé, transparentní. Analogů si užívam dostatek, samotřejmě mě pořád baví, ale svoji někdejší myšlenku vyhnout se používání ryze digitálních strojků musím revidovat. A stejně tak začínám chápat úspěch DX7 počátkem osmdesátek a tím způsobený start revoluce digitálního generování zvuku. Prostě je to jiný svět, nabízí jiné možnosti, jiné zvuky... a jiný způsob práce. A pro hudbu, resp. její barevnost je asi nejpřínosnější tyto světy prolnout. Budiž. Pojďme do toho:-)

Casio nemá v našich uších zvuk značky s nejprofesionálnějšími ambicemi. Budíky, samohrajky, foťáky, kalkulačky... prostě spotřební elektronika, nic extra. Ale bavíme-li se o hudebním poli, tak v osmdesátých letech to bylo docela jinak. Casio produkovalo nástroje řady CZ, pevné lodě, které vydržely kdeco a hrály na tehdejší dobu progresivně - používaly syntézu PD neboli phase distortion, konkurující FM od Yamahy. I zvukové spekrum je místy podobné nástrojům DX/TX, byť zní o kus "špinavěji" a kulatěji. PD se následně vyvynula v iPD v nástrojích VZ1 a VZ10m z roku 1989 - a s nimi Casio skončilo existenci v profesionální sféře syntetizérů. Rozhodně je to škoda, řada VZ je velmi podařená a následníci mohli být ještě kosmičtější.

A jak to vlastně funguje? Zkreslení pomocí změny fáze (PD) je další z rodiny generování zvuku pomocí vzájemné modulace oscilátorů, dalšími jsou již zmíněná frekvenční modulace (FM) nebo amplitudová modulace (AM). Jeden tón může být složen z až osmi oscilátorů, který je každý ve fázové poloze modulován obálkou. Oscilátory mohou být spolu svázány (kruhová modulace, křížová modulace, modulace jednotlivých větví) a ve VZ řadě mohou používat jeden z osmi tvarů vlny, sinus, 5 druhů pily a dva druhy šumu. Za nimi následuje opět pro každý oscilátor další modul obálky DCA. Nejedná se o intuitivní subraktivní syntézu, vyrobit zvuk podle konkrétní představy je poměrně obtížné

VZ10m disponuje 16ti hlasy v normal režimu, má osminásobný multitimbral. Obsahuje i paměti pro multikombinace zvuků, kdy se mohou vrstvit maximálně čtyři na sebe. Trochu omezení je v definování panoramy - střed, pnapravo, nalevo. Nic mezitím, musí pomoci mixák. Na hlavním panelu je slot pro ROM/RAM kartu, ROM mají další dvě banky single i multi zvuků, RAM podle typu. Zajímavostí je možnost použití RAM karet ze starých diářů Casio, konkrétně typ ES100, novější (>ES 105) už nefungují. Mechanické provedení je famózní, tlačítka mají přesně definovaný zdvih, některá jsou podsvícená, displej v některých obrazovkách podporuje grafické zobrazení (moduly, obálky).

A co zvuk? Digitální, digitální. Výborná E-piana, cinkavé zvuky, šumy, ruchy. Některé plochy jsou zajímavé, novou šťávu ale VZ dostává v multikombinacích, kdy se projevuje veliké kmitočtové spekrum zvuku a jeho prezenčnost. S multikombinacemi se dá výborně pohrát, otevírají nové možnosti. Napak se mi přiliš neosvědčilo zařadit za VZ analogový filtr, zvuk ztrácí tvrdost a změkčený nezní tak přesvědčivě.

Tedy rozhodně ano. VZ nabízí barvy na které nejsme přiliš zvyklí, je to zajímavá a zvukově rozdílná alternativa k FM. Navíc poměrně intuitivní ovládání, byť složitější programming a dostatek paměťových pozic pro svoji fantazii.
Překvapivě dobře zní v layeru s DX7/TX802, Yamaha dodává ještě větší ostrost, doporučuji vyzkoušet.