Waldorf Q+

Liusa a Lotka

Rodina konečně spolu! Po strastiplné cestě a více něž dvaceti letech odloučení se setkávají o osm let starší Wave (*1994) s bratrem Q+ (*2002). Je to setkání plné obav - budou si spolu rozumět? Najdou společnou notu? A co jejich generační rozdíl thruhole kontra smd; wavetable kontra VA (alespoň že ty filtry a vca mají oba analogové)?

Wave prožil dětství a adolescenci v Londýně, Q+ se stěhuje z Berlína, jiné vzpomínky, jiná mentalita... Ale musíme čtenáře zavčasu uklidnit. Kořeny se jen tak nezapřou, natož kořeny původní waldorfské. A přestože zklidnit Q+ je trochu oříšek, vše dobře dopadlo. Dokonce tak dobře, že nám oba zahrají později písničku.

Q+ a jeho FILTRY

Po humorném úvodu trocha faktů. Wave už mám ve studiu pár let, je to fantastický stroj, zvukově naprosto unikátní. O ovládání na tom obrovkém panelu ani nemluvě. Ale vždycky jsem pokukoval po Q, které by ho třeba mohlo zajímavě doplnit. Klasické Q je virtuální analog, tři oscilátory, spousta filtrů. Mělo/má řadu pokračovatelů, viz třeba velmi podobný Blofeld.
Q může mít 16 nebo 32 hlasů, docela pohodlně se ovládá z panelu díky slušnému počtu ovládacích prvků. Jenže zvuk je takový jalový, docela nuda, alespoň pro mé uši.

Ale což takhle Q+? To má hlasů 100 díky úplně jiné procesorové jednotce, ale hlavně 16 analogových filtrů (které lze ještě sériově či paralelně kombinovat s digitálními). Nástroj jede nativně ve čtyřnásobném multitimbralu (stačí zmáčkou jedno tlačítko a layer se aktivuje, super efektivní), takže je možné mít jeden layer "analogový" a k tomu přidat něco VA se zajímavými digitálními filtry... jako to nezní teoreticky špatně. Ale co ty analogové filtry? Třeba to, co je v pozdějším Quantumu, je taková trochu generická věc, která nástroj příliš daleko neposouvá.

Tyto otázky mě strašily, když jsem pro Q+ do Berlína jel a nikdy jsme na něj předtím nehrál (Q+ je dost vzácná věc, vyrobilo se jich asi 100, půlka červených a půlka v černé, a většina měla nějakou hw chybu z výroby (vynechávaly hlasy atd), tj. potkat ho někde k zahrání není úplně samozřejmost). Jenže. Ten filtr je naprosto impozantní. Nebo impozantní - doslova šílený:) Tolik charakteru, aby člověk pohledal. Plus nastavitelná přebuditelnost dovede tak atypické, ale přitom tak muzikální zkreslení, že jsem to nikde neslyšel. Ale rozhodně to není nástroj pro všeobecné použití, je to fakt nestandardní specialita. Umí zvuky, které by jinde udělat nešly, byť využitelnost může být sporná. Ale do portfolia barev v multisynťákovém studiu - rozhodně ano!:)